Rádio Vaticana

O pohostinnosti jakožto skutku milosrdenství

17.7.2016

Papež František před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V dnešním evangeliu vypráví Lukáš o tom, jak cestou do Jeruzaléma přišel Ježíš do jedné vesnice a byl přijat do domu dvou sester: Marty a Marie (srov. Lk 10, 38-42). Obě projevili Pánu pohostinnost, avšak různými způsoby. Marie si sedla Ježíšovi k nohám a naslouchala jeho slovům (srov. v.39), zatímco Marta měla plno práce s obsluhou, až v jedné chvíli Ježíšovi řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ (v.40). A Ježíš jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme“ (vv. 41-42).

Ve své zaneprázdněnosti a starostech Martě hrozilo, že zapomene na to nejdůležitější, a to je problém, totiž na přítomnost hosta, kterým byl v tomto případě Ježíš. Zapomněla na přítomnost hosta, který nemá být jenom obsluhován, pozván ke stolu a všemožně zaopatřen. Je zapotřebí mu především naslouchat. Dobře si pamatujte toto slovo: naslouchat! Hosta je třeba přijmout jako člověka, který má svůj osud a srdce plné citů a myšlenek, aby se mohl cítit opravdu jako doma. Pokud přijmeš hosta domů a pokračuješ ve své činnosti, posadíš jej, takže mlčí on i ty, pak jako by zkameněl, je hostem z kamene. Tak to nemá být. Hostu je třeba naslouchat. Plný význam odpovědi, kterou Ježíš dává Martě, když jí říká, že je zapotřebí jenom jedno, tedy spočívá v naslouchání slovům samotného Ježíše, slovům, která osvěcují a nesou všechno, co jsme a co děláme. Pokud se například jdeme pomodlit před kříž a mluvíme a mluvíme a potom jdeme pryč, tak nenasloucháme Ježíši. Nenecháme Jej, aby promluvil k našemu srdci. Naslouchat - to je klíčové slovo. Nezapomeňte. A nezapomínejme na to, že dříve nežli Pánem a Mistrem je Ježíš v Martině a Mariině domě poutníkem a hostem. Prvním a bezprostředním významem Jeho odpovědi je tedy: „Marto, Marto! Proč se znepokojuješ pro tolik věcí, až zapomínáš na hosta? K jeho přijetí není třeba mnoho věcí, ba dokonce je zapotřebí jenom jedno: naslouchat mu. To znamená projevit mu bratrství, aby se mohl cítit jako doma a nikoli jako v provizorním útulku.

Takto pojatá pohostinnost, která je jedním ze skutků milosrdenství, představuje opravdovou lidskou a křesťanskou ctnost, které v dnešním světě hrozí, že se vytratí. Budují se totiž pečovatelské domy a útulky, avšak ne vždy se v nich prokazuje skutečná pohostinnost. Vznikají různé instituce, kde se léčí různé formy nemocí, samoty, marginalizace, avšak zmenšuje se pravděpodobnost, že v nich cizinec, vyděděnec a vyhnanec najde někoho, kdo je ochoten jej vyslechnout, tedy naslouchat bolestným lidským osudům cizinců, uprchlíků a migrantů. Dokonce i doma, ve vlastní rodině se může stát, že lze snadněji obdržet služby a péči různého druhu spíše než naslouchání a pohostinnost.

Dnes se horečnatě zaobíráme tolika problémy, z nichž některé nejsou důležité, že se umenšuje schopnost naslouchat. Jsme neustále zaneprázdněni a tak nemáme čas naslouchat. A já bych vám chtěl položit otázku, na kterou ať si každý v duchu odpoví: Máš ty, manželi, čas naslouchat svojí manželce? A ty, ženo, máš čas naslouchat svému manželovi? A vy, rodiče, „ztrácíte“ čas nasloucháním svých dětí? Anebo prarodičům, starým lidem? – Někdo možná řekne: „Ale staří říkají stále stejné věci, jsou nudní...“ - Potřebují však, aby je někdo vyslechnul! Naslouchat. Prosím vás učte se naslouchat a věnovat více času naslouchání. Ve schopnosti naslouchat tkví kořen pokoje.
Panno Maria, Matko naslouchání a starostlivé péče, nauč nás ať jsme ke svým bratřím a sestrám přívětiví a pohostinní.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV