Rádio Vaticana

Ztráta je ziskem

19.6.2016

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelní perikopa této neděle (Lk 9,18-24) nás opět takříkajíc „tváří v tvář“ konfrontuje s Ježíšem. V jedné ze vzácně klidných chvil, kdy je se svými učedníky sám, táže se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ (v.18). A oni odpovídají: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal z mrtvých jeden z dávných proroků“ (v.19). Lidé tedy měli Ježíše ve vážnosti a považovali jej za velkého proroka, ale neuvědomovali si ještě jeho pravou identitu, tedy že je Mesiáš, Syn Boží poslaný Otcem ke spáse všech.

Ježíš se potom obrací přímo na apoštoly, protože to jej zajímá více, a ptá se: „A za koho mě pokládáte vy?“ Jménem všech Petr ihned odpovídá: „Za Božího Mesiáše!“, to znamená: Ty jsi Mesiáš, posvěcený a poslaný Bohem spasit Jeho lid podle Smlouvy a příslibu. Ježíš tak zaznamenává, že dvanáct apoštolů a zvláště Petr obdrželi od Otce dar víry; a proto jim začal otevřeně - jak poznamenává evangelium (srov. Mt 16,21, ale český překlad má pouze „začal naznačovat“ - pozn. překl.) – naznačovat, co jej očekává v Jeruzalémě: „Syn člověka – říká – bude muset mnoho trpět, bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, bude zabit a třetího dne bude vzkříšen“ (v. 22).

Tytéž otázky jsou dnes kladeny každému z nás: „Za koho pokládají Ježíše lidé naší doby?“, a ta další je ještě důležitější: „Za koho pokládá Ježíše každý z nás? Já, ty a ty a ty... Kým je Ježíš pro každého z nás? Jsme povoláni osvojit si Petrovu odpověď a s radostí vyznat, že Ježíš je Syn Boží, věčné Otcovo Slovo, které se stává člověkem, aby vykoupilo lidstvo a zahrnulo je hojností božského milosrdenství. Mnozí lidé vnímají kolem sebe i v sobě prázdnotu – možná, že my někdy také – jiní jsou znepokojeni a znejistěni v důsledku povážlivé situace a konfliktů. Všichni potřebujeme patřičné odpovědi na svoje otázky, na svoje konkrétní otázky. V Kristu, jedině v Něm, lze nalézt pravý pokoj a naplnění všech lidských tužeb. Ježíš zná srdce člověka jako nikdo jiný. Proto je může uzdravit, obdařit životem a útěchou.

Po skončení dialogu s apoštoly se Ježíš obrací ke všem a říká: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě“ (v.23). Nejde o nějaký zdobený kříž nebo ideologický kříž, nýbrž životní kříž, který je křížem vlastních povinností, kříž obětování se pro druhé z lásky – pro rodiče, děti, rodinu, pro přátele a také pro nepřátele – kříž ochoty být solidární s chudými, zasazovat se za spravedlnost a pokoj. Přijetím tohoto postoje, těchto křížů, se vždycky něco ztratí. Nesmíme nikdy zapomenout, že „kdo ztratí svůj život [pro Krista], zachrání si ho“ (v.24). Je to ztráta, která je ziskem. Pamatujme na všechny svoje bratry, kteří dodnes tato Ježíšova slova praktikují, nabízejí svůj čas, svoje námahy a dokonce svůj život, aby nezapřeli svoji víru v Krista. Ježíš nám dává skrze svého Svatého Ducha sílu jít vpřed cestou víry a svědectví, konat, co věříme, a neříkat jedno a dělat druhé. A na této cestě je nám neustále nablízku a předchází nás Matka Boží: nechme se od ní vzít za ruku, když procházíme těmi nejtemnějšími a nejobtížnějšími chvílemi.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV