Rádio Vaticana

Milosrdenství je světlo

15.6.2016

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(Lk 18,35-43)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Jednoho dne, kdy se Ježíš blížil k městu Jericho, zázračně vrátil zrak slepci, žebracímu u cesty (srov. Lk 18,35-43). Dnes chceme pochopit význam tohoto znamení, protože se týká přímo také nás. Evangelista Lukáš říká, že onen slepec seděl na kraji cesty a žebral (srov. v. 35). Slepec v té době, a to až donedávna, nemohl žít jinak než z almužny. Postava tohoto slepce reprezentuje mnohé lidi, kteří jsou dnes marginalizováni kvůli fyzickému či jinému znevýhodnění. Je oddělený od zástupu a sedí tam, zatímco lidé chodí okolo zaneprázdněni, ponořeni do svých myšlenek; cesta, která může být místem setkání, je však pro něho místem osamocení. Kolem přechází spousta lidí, ale on je tam sám.

Smutný je obrázek vyděděnce, zejména na pozadí města Jericha, nádherné a kypící oázy v poušti. Víme, že právě do Jericha přišel izraelský lid po dlouhém exodu z Egypta. Toto město je vstupní branou do zaslíbené země. Připomeňme si slova, která pronesl Mojžíš při té příležitosti: „Bude-li mezi vámi chudý, někdo z tvých bratrů v některém městě v tvé zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, nezatvrzuj své srdce a nezavírej svou ruku před svým chudým bratrem. Chudý totiž ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi štědře otvírej ruku svému nuznému a chudému bratrovi“ (Dt 15,7.11). Příkrý je rozpor mezi tímto doporučením Božího Zákona a situací popisovanou v evangeliu. Zatímco slepec volá na Ježíše (měl silný hlas), lidé jej okřikují, aby mlčel, jako by neměl právo mluvit. Nemají s ním soucit, ba dokonce jim jeho volání vadí. Kolikrát jen nás obtěžují lidé, když je vidíme na ulicích, jak jsou v nouzi, nemocní a hladoví! Vadí nám, když vidíme uprchlíky a běžence. Je to pokušení, které máme všichni. Já také. A proto nás Boží Slovo varuje a připomíná nám, že lhostejnost a nevraživost zaslepují a ohlušují, brání vidět bratry a neumožní rozpoznávat v nich Pána. Někdy je tato lhostejnost a nevraživost agresivní a arogantní. „Vyžeňte je všechny pryč, dejte je jinam,“ říkáme si. Toto je agrese, kterou projevoval zástup, když okřikoval slepce, ať jde pryč a zmlkne.

Všimněme zajímavé podrobnosti. Evangelista říká, že někdo ze zástupu vysvětlil slepci, co je důvodem přítomnosti tolika lidí: „Prochází tudy Ježíš Nazaretský!“ (v.37). K opisu Ježíšova průchodu je užito stejné sloveso, které v knize Exodus vyjadřuje přejití anděla Zhoubce, který zachránil Izraelity v egyptské zemi (srov. Ex 12,23). Je to „přejití“ paschy, počátek osvobození. Když přechází Ježíš, vždycky nastává osvobození, vždycky nastává spása. Slepci tedy jako by byla zvěstována jeho pascha. Aniž by se dal odradit, volá několikrát na Ježíše: „Synu Davidův“, čímž v Něm uznává očekávaného Mesiáše, který měl podle proroka Izaiáše otevírat oči slepým (srov. Iz 35,5). Narozdíl od zástupu díval se tento slepec očima víry, která jeho prosbě dala účinnou moc. Vskutku, jakmile ho Ježíš uslyšel, „zastavil se a poručil, aby ho k němu přivedli“ (v.40). Ježíš tak bere tohoto slepce z okraje cesty a staví jej do středu pozornosti svých učedníků i zástupu. Vzpomeňme si, kdy jsme se sami ocitli v nepěkných situacích nebo i ve hříchu, a jak nás Ježíš vzal za ruku, vzal nás z okraje cesty a daroval nám spásu. Uskutečňuje se tak dvojí přejití. Za prvé lidé oznamují dobrou zvěst slepci, s nímž však nechtěli nic mít, a nyní Ježíš přiměl všechny, aby si uvědomili, že dobrá zvěst klade do středu cesty toho, kdo z ní byl vyloučen. Za druhé víra otevřela nevidomému cestu spásy, takže se ocitá mezi těmi, kdo se vydali na cestu, aby viděli Ježíše.

Bratři a sestry, Pánovo přejití je setkání, ve kterém milosrdenství sjednocuje všechny s Pánem, aby jim umožnil poznávat, kdo má zapotřebí pomoc a útěchu. Také naším životem prochází Ježíš. A když si všimnu, že přechází Ježíš, je to pozvání, abych k němu přistoupil, polepšil se, stal se lepším křesťanem a následoval Ježíše.

Ježíš se obrací ke slepci otázkou: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ (v.41). Tato Ježíšova slova jsou podmanivá: Boží Syn nyní stojí před slepcem jako pokorný služebník. On, Ježíš, Bůh říká: „Co chceš, abych pro tebe udělal? Jak ti mohu posloužit?“ Bůh se stává služebníkem hříšníka. A slepec odpovídá Ježíši už nikoli oslovením Synu Davidův, nýbrž Pane, tedy titulem, který církev od počátku vztahuje na Zmrtvýchvstalého Ježíše. Slepec žádá, aby mohl znovu vidět a jeho touha je vyslyšena: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila“ (v.42). Projevil svoji víru vzýváním Ježíše, chtěl se s ním za každou cenu setkat a to mu přineslo dar spásy. Díky víře může nyní vidět a především cítit, že jej má Ježíš rád. Proto vyprávění končí sdělením, že jakmile slepec začal vidět, „velebil Boha a šel za ním“ (v.43), stal se učedníkem. Z žebráka učedníkem. Také to je naše cesta: všichni jsme žebráci. Je nám všem zapotřebí spásy. A všichni máme každý den učinit tento krok: od žebráků k učedníkům.

A tak se tento slepec vydává za Pánem a stává se součástí jeho společenství. Ten, kterého okřikovali, aby mlčel, nyní nahlas svědčí o svém setkání s Ježíšem Nazaretským, „a všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu“ (v.43). Nastává druhý zázrak: to co se přihodilo slepci, způsobilo, že i zástup nakonec prohlédl. Totéž světlo všechny osvěcuje a sjendocuje do jediné modlitby chval. Takto Ježíš zahrnuje milosrdenstvím všechny, které potká: volá je, přivolává k sobě, shromažďuje, uzdravuje, osvěcuje a vytváří nový lid, který oslavuje divy Jeho milosrdné lásky. Nechme se také my povolat Ježíšem, nechme se uzdravit Ježíšem, přijměme od Ježíše odpuštění, vykročme za Ježíšem a chvalme Boha. Ať se tak stane!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV