Rádio Vaticana

Papež František přijal vedení Světového společenství reformovaných církví

10.6.2016

Papež František dnes přijal na zvláštní audienci vedení Světového společenství reformovaných církví (na fotografii jeho předseda pastor Jerry Pillay a generální sekretář pastor Chris Ferguson). „Milost vám a pokoj od Boha našeho otce a od Našeho Pána Ježíše Krista!“ uvítal své hosty pavlovským pozdravem z 1. listu Korinťanům. Naše setkání je dalším krokem ekumenické cesty, cesty, která je požehnaná a obtěžkaná nadějí, dodal Svatý otec.
Připomněl, že od poslední návštěvy delegace Světové aliance reformovaných církví ve Vatikánu uplynulo deset let, během nichž došlo také ke spojení Ekumenické rady reformovaných se zmíněnou Aliancí a v roce 2010 tak vzniklo Světové společenství, jako další etapa na cestě k jednotě křesťanů.

„Musíme být především vděčni Bohu za naše znovunalezené přátelství, které - jak napsal sv. Jan Pavel II. - „není důsledkem liberálního filantropismu nebo vágního rodinného ducha, nýbrž je zakořeněno v uznání jediného křtu a v požadavku z toho plynoucího, aby byl Bůh oslavován ve svém díle (srov. enckl. Ut unum sint, 42).“ V tomto duchovním společenství mohou katolíci a reformovaní společně růst, aby lépe sloužili Pánu.“

Papež František zmínil uzavření čtvrté fáze teologického dialogu na téma „Ospravedlnění a sakramentálnost, křesťanská komunita jako aktivní tvůrkyně spravedlnosti“. Jak dodal, naše víra v Ježíše nás vede k tomu, abychom prožívali charitu skrze konkrétní činy.

„Na základě dohody o učení o ospravedlnění je mnoho oblastí, v nichž reformovaní a katolíci mohou spolupracovat, aby společně svědčili o milosrdné lásce Boha, která je pravou protilátkou na pocity bloudění a lhostejnosti, jež nás – zdá se – obklopují. Zakoušíme dnes totiž často „duchovní vyprahlost“. Především tam, kde se žije, jako by Bůh nebyl, jsou naše křesťanské komunity povolány být „amforami“, které tiší žízeň nadějí, schopné inspirovat bratrství, setkávání, solidaritu, pravou a nezištnou lásku (srov Evangelii gaudium, 86-87); mají přijímat a oživovat Boží milost nikoli proto, aby se uzavíraly do sebe, nýbrž aby se otevíraly svému poslání.“

Svatý otec zmínil rovněž nové formy religiozity, které často přejí duchovnímu konsumismu a k nimž se uchylují ti, kdo nenajdou spiritualitu, která by je uzdravovala, osvobozovala a naplňovala životem a pokojem.

„Naléhavě potřebný je ekumenismus, který - spolu s teologickým úsilím o přepracování věroučných kontroverzí mezi křesťany - bude posilovat společné polání evangelizovat a sloužit. Nepochybně již existují mnohé iniciativy a dobrá spolupráce na různých místech. Všichni však můžeme udělat víc, společně, abychom nabízeli živé svědectví „každému, kdo se ptá po důvodech naší naděje (srov. 1 Pt 3,15), a předávali milosrdnou lásku našeho Otce, již bez zásluh a velkoryse dostáváme a jsme povoláni předávat dál.“

Na závěr papež František vyjádřil svým hostům vděčnost za návštěvu a přání, aby se toto setkání stalo znamením vytrvalého odhodlání kráčet společně směrem k plné jednotě.

Johana Bronková