30.5.2016 

Církev a každý křesťan se na cestě víry musejí snažit neuzavírat se do systému norem, ale nechávat prostor „paměti“ darů obdržených od Boha, „prorockému“ dynamismu a horizontu „naděje“ – tak lze shrnout dnešní homilii papeže Františka v kapli Domu sv. Marty.

Lešení zákona, který všechno vymezuje, ale i osvobozující dech proroctví, který překračuje hranice. V životě víry – upozornil Petrův nástupce – však může nadbytek důvěry v normu udusit hodnotu paměti i dynamismus Ducha. Ježíš v dnešním evangeliu (Mk 12,1-12) poukazuje na tento postoj farizeů a učitelů Zákona, kteří by jej chtěli umlčet, a vypráví podobenství o proradných vinařích. Ti se vzepřeli proti majiteli vinice, který vybudoval a pronajal jim vinici, a postupně vyhnali a zabili služebníky, které k nim posílal majitel pro podíl z výtěžku vinice. Vrcholem dramatu je zavraždění majitelova syna. Vinaři si od tohoto zločinu mylně slibují, že vinici zdědí.
Sprovodit ze světa služebníky i syna představujících proroky a Krista, je projevem toho – vyvozoval papež - „že se lid uzavírá do sebe, nevnímá Boží přísliby a nečeká jejich splnění. Je to lid bez paměti, bez proroctví a bez naděje.“ Předáky lidu zajímá jenom stavění zdí Zákona, tedy „uzavřeného právního systému“ a nic víc:

„Paměť je nechána bez zájmu. Pokud jde o proroctví, lépe když žádní proroci nebudou přicházet. A naděje? Tu vidí každý. Toto je systém, kterým se legitimují ti učitelé zákona a teologové, kteří chodí jenom cestou kazuistiky, překážejí svobodě Ducha svatého, neuznávají dar Boží, dar Ducha svatého a dávají Ducha do klece, protože nedovolují prorokování naděje.“

„Vlastně i Ježíš – řekl dále papež – byl pokoušen, aby zapomněl na své poslání, nedal prostor proroctví a preferoval bezpečí namísto naděje. V tom je totiž podstata třech jeho pokušení na poušti.“

„Ježíš, protože tato pokušení sám zakusil, těmto lidem vytýká: »Obcházíte svět, abyste získali proselytu a když jej najdete, děláte z něho otroka« (srov. Mt 23,15). Lid takto organizovaný, církev takto organizovaná produkuje otroky! Z toho lze chápat, proč Pavel mluví o otročení Zákonu a o svobodě, kterou dává milost. Lid je svobodný a církev je svobodná, když má paměť, když ponechává prostor prorokům a neztrácí naději.“

„Dobře organizovaná vinice – zdůraznil papež – je obrazem Božího lidu, obrazem církve a také obrazem naší duše,“ o kterou Otec stále pečuje a zahrnuje ji láskou a něhou. Vzbouřit se proti Němu – stejně jako v případě vraždících vinařů – znamená zapomenout na dar obdržený od Boha, protože k zapamatování a k neuchýlení se z cesty je třeba stále se vracet ke kořenům.“

„Pamatuji si divy, které Pán učinil v mém životě? Pamatuji si Pánovy dary? Jsem schopen otevřít srdce prorokům, tedy těm, kteří mi říkají »to nejde, musíš tudy, pokračuj, riskuj«? To dělají proroci. Otevírám se tomu anebo se bojím a raději se zavírám do klece zákona? A nakonec: Doufám v Boží přísliby jako náš otec Abrahám, který vyšel ze svého rodiště a nevěděl, kam jít, protože důvěřoval jenom Bohu? Prospěje nám, položíme-li si tyto tři otázky.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.