Rádio Vaticana

Papež: Každodenní svatost je anonymní

24.5.2016

„Bezúhonně kráčet v Boží přítomnosti – kázal dnes papež František v kapli Domu sv. Marty – znamená ubírat se ke svatosti. Toto nasazení však potřebuje srdce, které umí odvážně doufat, dát se všanc a jednoduše se otevřít Boží milosti.“

Svatost se nekoupí. Nedosáhne se jí ani těmi nejlepšími lidskými silami. „Jednoduchá svatost všech křesťanů, naše svatost, kterou máme denně pěstovat – řekl v úvodu Petrův nástupce – je cesta, kterou se lze ubírat jedině za podpory čtyř nezbytných náležitostí: odvahy, naděje, milosti a obrácení.“
Papež komentoval liturgické čtení z prvního listu sv. Petra (1,10-16), který označil za „malý traktát o svatosti“. A ta spočívá především v bezúhonném putování v Boží přítomnosti.

„Svatost je pouť, nelze ji koupit, neprodává se a ani nepůjčuje. Svatost je pouť v Boží přítomnosti a tuto pouť musím vykonat já. Nemůže ji vykonat někdo jiný místo mne. Mohu se modlit za to, aby druhý byl svatý, ale putovat musí on, ne já. Putovat v Boží přítomnosti, bezúhonně. Použiju dnes čtyři slova, která nás učí každodenní svatosti, oné svatosti, která je – řekněme – anonymní. Prvním slůvkem je odvaha. Putování ke svatosti vyžaduje odvahu.“

„Boží království – pokračoval papež – je pro ty, kdo mají odvahu jít dál, a odvaha – dodal vzápětí – plyne z „naděje“, což je druhá náležitost cesty ke svatosti. Odvaha doufá v setkání s Ježíšem. Třetí se vyskytuje v listu sv. Petra, kde stojí: »celou svoji naději upněte k Božímu daru«, k milosti.

„Svatost nemůžeme vytvořit. Nikoli. Je to milost. Být dobrým a svatým, každý den trochu v křesťanském životě pokročit - to je Boží milost, o niž musíme prosit. Na cestu je třeba se vydat s odvahou, nadějí a ochotou přijmout milost. Naděje cesty - o tom je krásná 9. kapitola listu Židům, přečtěte si ji. Vypráví o cestě našich praotců, kteří byli povoláni Bohem jako první, a o tom, jak postupovali vpřed. O našem otci Abrahámovi čteme: »Vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.« (Žid 11,8). Měl však naději.“

„Petr ve svém listě - řekl dále papež – poukazuje ještě na čtvrtou náležitost, když vybízí čtenáře a posluchače, aby se nepřizpůsobovali dřívějším žádostem a každodenní niternou snahou měnili své srdce.“

„Každodenním obrácením. Někoho možná napadne: »Ale otče, k obrácení je třeba konat pokání a bičovat se...« - Ne, nikoli. Jde o malá obrácení. Když dokážeš nepomlouvat druhého, jsi na dobré cestě stát se svatým. Je to jednoduché. Já vím, že vy nikdy druhé nepomlouváte... Chce-li se mi ale kritizovat bližního, kolegu z práce, kousnu se trochu do jazyka. Jazyk trochu opuchne, ale ozdraví se váš duch. Být na cestě bez velkých umrtvování. Jednoduše. Cesta svatosti je prostá. Nevracet se zpět, ale stále a statečně jít vpřed.“

Končil papež František dnešní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser