Pohřeb kardinála Coppy

18.5.2016 

Papež František dnes ve Vatikánské bazilice slavil poslední rozloučení s kardinálem Giovannim Coppou, který zemřel v pondělí 16. května. Pohřební liturgii, která bezprostředně předcházela, předsedal kardinál Angelo Sodano. Mimo jiné řekl:

Osobně jsem velice obdivoval nasazení, s nímž v roce 1990, kdy mu už bylo 65 let, přijal s mladistvým nadšením pověření opustit Řím a odebrat se jako apoštolský nuncius do České republiky a na Slovensko. Nejprve do spojeného Československa a posléze do obou těchto zemí. Pracoval tam s velkým zanícením a jeho jméno je tam vzpomínáno s dobrořečením.

Kondolenci do rukou děkana kardinálského sboru adresoval rovněž ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek. Připomíná osobnost kardinála Coppy jako velmi významnou pro naši zemi, zmiňuje jeho příspěvek k obnově diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Českou republikou, stejně jako podíl na duchovní obrodě národa. Dodává rovněž, že „i po svém návratu do Vatikánu vždy podporoval a propagoval českou kulturu“.

***

Homilie kardinála Sodana

Páni kardinálové a drazí koncelebranti,
páni velvyslanci a vážení státní představitelé,
příbuzní a přátelé zesnulého kardinála,

Minulé pondělí v poklidné chvíli nešpor náš drahý kardinál Giovanni Coppa odevzdal svou duši Bohu. Zavřel tak oči skutečnostem tohoto světa a otevřel je pro světlo věčnosti. My jsme se dnes shromáždili k modlitbě v této historické bazilice, která i jemu byla velice drahá, abychom se rozloučili s tímto naším bratrem a svěřili jej milosrdným rukám Otce, který je v nebesích. Náš kardinál nás opustil v samém srdci Velkého jubilea a z našeho srdce tedy stoupá jednohlasá modlitba ke Kristu, Dobrému Pastýři, jenž je Dives in misericordia, bohatý milosrdenstvím.
Na druhou stranu chceme rovněž děkovat Otci, jenž je na nebesích, za dar, který dal své církvi, když nám v tomto našem kardinálu dal osvíceného a moudrého služebníka, nejprve jako kněze v Albě, pak jako preláta a biskupa v Římské kurii, kanovníka této naší baziliky, poté apoštolského nuncia v České republice a na Slovensku a nakonec kardinál Svaté římské církve.

Náš zesnulý kardinál byl velmi hrdý na svou dlouhou službu papežům od Pia XII. po Františka. Přišel totiž do Říma ze svého rodného Piemontu v roce 1952, kdy byl povolán do služby tehdejší Papežské kanceláře (Cancelleria apostolica). Tak začalo jeho 67 let svědomité služby, často skryté, jak tomu je u mnoha pokorných spolupracovníků Svatého stolce. Bylo to 67 let velkorysé služby, která byla příkladem pro nás všechny. Někteří z přítomných si dobře pamatují také jeho apoštolské nasazení, v různých činnostech pastorační služby a zejména mezi mladými ze Sdružení sv. Petra a Pavla. Osobně jsem velice obdivoval nasazení, s nímž v roce 1990, kdy mu bylo už 65 let, přijal s mladistvým nadšením pověření opustit Řím a odebrat se jako apoštolský nuncius do České republiky a na Slovensko. Nejprve do spojeného Československa a posléze do obou těchto zemí. Pracoval tam s velkým zanícením a jeho jméno je tam vzpomínáno s dobrořečením. Dokládá to rovněž delegace z Prahy, kterou srdečně zdravím.

K naší eucharistické slavnosti se chtěl připojit také Svatý otec, který za okamžik bude mezi námi, aby se naposled rozloučil s naším spolubratrem. V telegramu zaslaném včera kardinálskému sboru papež František charakterizoval našeho kardinála jako muže církve. Muže církve, který věrně prožíval dlouhá léta svého kněžství a biskupství ve službě evangeliu a Svatému stolci.

Bratři a sestry v Pánu, v této eucharistické slavnosti jej tedy všichni svěřme Pánu. Doprovázejí nás v tom čtení z Božího slova, které jsme vyslechli.V prvním čtení nám svatý apoštol Jan připomíná v Apokalypse, že pro všechny je poslední blaženost, která v sobě obsahuje všechny ostatní, blaženost těch, kdo umírají v Pánu. „Ano, říká Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jsou nimi“ (Zj 14,13). A v druhém čtení nám sv. Pavel připomíná, co psal křesťanům do Korintu: „Bratři, vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho“ (2 Kor 4,14). V evangeliu jsme pak naslouchali Ježíšovu hlasu, který slavnostně prohlašuje: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude a žádný, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky“ (Jan 11, 25-27). Kéž nás světlo tohoto Božího slova utěší v této bolestné chvíli. Smrt totiž není nepřekonatelnou zdí, ba spíše branou, která nám dokořán otevírá pohled do věčnosti, do blažené věčnosti s Bohem, P. Marií, s anděly a svatými.
Tak ať se stane.

Přeložila Johana Bronková

Johana Bronková

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.