7.5.2016 

Papež dnes přijal na zvláštní audienci v Aule Pavla VI. tzv. Lékaře savany, či přesněji osmitisícový zástup dobrovolníků, spolupracovníků, podporovatelů a přátel vůbec první nevládní organizace působící v oblasti zdravotnictví, která byla v Itálii uznána. Nese název „Medici con l´Africa – Cuamm“, totiž „Lékaři s Afrikou, univerzitní kolej mediků aspirujících na misijní práci“. Název odkazuje k ideji zakladatele organizace, profesora Francesca Canovy, který na základě své zkušenosti misijního lékaře v Jordánsku, inicioval v roce 1950 spolu s padovským biskupem Girolamem Bortignonem systematickou přípravu pro italské mediky, kteří přislíbili, že část své kariéry věnují práci v misijních oblastech. Za více než 65 let své existence vyslala organizace své členy do 217 nemocnic v 41 zemích Asie, Latinské Ameriky, Blízkého východu a především Afriky. Soustavně působí v sedmi zemích subsaharské Afriky, kde se věnuje zejména nejchudším a nejpotřebnějším: matkám a dětem, lidem trpícím Aids, tuberkulózou či postiženým. Co znamená pracovat v Africe popsal ředitel Lékařů pro Afriku don Dante Carraro v listu, kterým žádal papeže Františka o setkání:

„Není pochyb o tom, že nejchudší vrstvy obyvatelstva žijí na periferii afrických zemí v subsaharské Africe. Je tu na místě slovo, které papež často užívá: „odpis“. Myslím na africké matky a děti, které jsou středem našeho zdravotnického působení, snažíme se zajistit alespoň bezpečný porod, bez strachu ze smrti, když dítě přichází na svět. Snažíme se pečovat o novorozence, kteří z 50% případů umírají v prvním měsíci života. V tom je právě ono „s“, které máme ve svém jménu: jsme lékaři „s“ Afrikou a nechceme být lékaři „pro Afriku“ – protože já mám svou odpovědnost a naši afričtí bratři mají také svou odpovědnost. Společně pracujeme na budoucnosti a spravujeme nemocnici či zdravotnické středisko. Další slovo, které nás fascinuje, ačkoliv jej papež cituje v trochu jiném kontextu, je výzva, aby církev připomínala spíš polní nemocnici než kliniku pro „VIP“. V afrických hlavních městech často najdete super-kliniky pro lidi, kteří si je mohou dovolit, ale kolik jen lidí, jež denně potkáváme, si tyto služby dovolit nemohou?“

V listu adresovaném papeži Františkovi mluvíte o své hrdosti na to, že vám nic nepatří a žádná instituce nenese vaše jméno. Spravovali jste přes 200 nemocnic, ale žádná se nejmenuje Cuamm....

„Myslím si totiž, že toto by měl být evangelijní postoj: kvas, který se rozplyne uvnitř těsta. Prvním posláním je nechat vykynout těsto a zmizet v něm. To je evangelijní logika. Často se to tak neděje, ale my jsme pevně přesvědčeni, že Afrika potřebuje právě tento způsob práce. Zároveň se tak zajišťuje větší udržitelnost a autonomie. Jde o to nechat vyrůst místní lidi, aby během deseti, dvaceti let byli schopni pokračovat sami. Je potřeba napomáhat růstu důstojnosti a autonomie obyvatel Afriky.“
Říká ředitel organizace „Lékaři s Afrikou – Cuamm“ don Dante Carraro.

Papež František při dnešní audienci ocenil práci této organizace jako „výrazu misijního úsilí padovské diecéze“ a poděkoval všem, kdo v jejím rámci pomáhají pracovat pro šíření dostupnosti zdravonické služby, která – jak zdůraznil – nesmí být privilegiem, nýbrž všeobecným lidským právem. Svatý otec připomněl, že v mnoha afrických oblastech je chudým tato služba nedostupná. „Zvolili jste si nejchudší země Afriky, místa, která jsou nejvíce zapomenutá,“ řekl papež František a pokračoval:

„Jsou to geografické periferie, na které vás Pán posílá, abyste byli milosrdnými samaritány, abyste vycházeli vstříc chudému Lazarovi, procházeli „branou“, která vede z prvního do třetího světa. Toto je vaše „savtá brána“! [...]
Chci vás povzbudit, abyste zůstávali uprostřed zraněného a trpícího lidstva! Vaše milosrdné dílo ať je výrazem evangelijního motta „uzdravujte nemocné“ (Mt 10,8)

Petrův nástupce připomněl práci Lékařů s Afrikou po boku nejchudších v Ugandě, Tanzánii, Mozambiku, Etiopii, Angole, Jižním Súdánu a v Sierra Leone. Zdůraznil, že Afrika potřebuje trpělivé, vytrvalé, houževnaté a kompetentní doprovázení.

„Jste lékaři „s“ Afrikou a nikoli „pro“ Afriku. Jste povoláni zapojovat Afričany do procesu růstu, kráčet společně s nimi a sdílet dramata i radosti, bolesti i nadšení. Národy jsou prvními strůjci svého rozvoje, zodpovídají za něj jako první! Vím, že ke každodenním úkolům přistupujete dobrovolně a nezištně, bez proselytismu a zabírání prostorů. [...] Zachovávejte tento svůj specifický přístup k místní situaci, abyste napomáhali jejímu růstu a odcházeli ve chvíli, kdy je připravena rozvíjet se sama v perspektivě rozvoje a udržitelnosti.“

Svatý otec připomněl také dona Luigiho Mazzacata, který stál 53 let v čele organizace a zemřel v loňském roce. Právě on byl osobností, která vtiskla Lékařům s Afrikou základní rysy, v první řadě chudobu:

„V jeho duchovní závěti stálo: Narodil jsem se chudý a vždycky jsem se snažil žít jen s tím nejnutnějším. Nemám nic, co by mi patřilo, ani co bych mohl odkázat. To málo, co zbývá z mého šatníku, ať je rozdáno chudým.“

Citoval Svatý otec. V závěru vybídl členy organizace, aby s odvahou pokračovali a svým dílem vyjadřovali církev velkého srdce, blízké zraněným, pokořeným a těm nejchudším. „Žehnám vám všem, vašim rodinám a vašemu nynějšímu a budoucímu úsilí na Africkém kontinentu,“ loučil se papež František.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.