2.5.2016
Boží posel dokáže přicházet na periferie bídy bez zátěže, protože Duch je „lehký vánek“ a právě On dává sílu poslání evangelizátora, řekl papež František k delegaci otců mercedariánů (Řád naší milosrdné Paní pro vykupování zajatců), kteří se účastní generální kapituly svého řádu, založeného před téměř 800 lety v Barceloně Petrem Nolascem.
Máme na co vzpomínat a vzpomínání je dobré. Nikoli však proto, abychom vystavovali na odiv zašlou slávu, ale abychom pochopili, jakými cestami se za toto časové období ubíralo charisma a načerpali odvahu a inspiraci k tomu, abychom totéž činili na dnešních periferiích. Na okraj osmistého výročí tohoto původně rytířského řádu, jehož cílem bylo vykupovat křesťanské otroky z rukou Maurů, papež František dodal:
„Tato připomínka by se neměla omezovat na obrazy z minulosti, ale měla by se stát jasným a vědomým projevem reflexe, která umožní ocenit naše úspěchy, aniž bychom zapomínali na svá omezení, a především, postavit se úkolům, které před nás staví dnešní lidstvo (...¨) Pravý život řádu je třeba hledat v neustálém úsilí o přizpůsobení a obnovu, s cílem dát velkorysou odpověď na skutečné požadavky světa a církve, ve věrnosti k věčnému dědictví, jehož jste opatrovníky.“
Náš řeholní slib je darem a velkou odpovědností, uloženou „v nádobách hliněných“ – pokračoval papež František. Nespoléháme na své síly, ale svěřujeme se neustále Božímu milosrdenství, a pilíře, které nás podpírají jsou „ bdělost, vytrvalost v modlitbě a péče o vnitřní život“. Jedině v tomto duchu můžeme mluvit o proroctví, řekl Svatý otec. Prorok, dodal, je posel, který dostal dar Ducha ke službě Božímu lidu:
„Prorok dokáže jít na periferie, kráčet bez zátěže. Duch je lehký vánek, který nás nese kupředu. Když si připomínáme, co motivovalo vaše otce a kam je to vedlo, zavazuje nás to následovat jejich kroky. Oni byli schopni zůstat jako rukojmí vedle chudých, utlačovaných, vyloučených ze společnosti, aby je utěšovali a trpěli spolu s nimi doplňovali na svém těle, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap (srov. Kol 2, 24). Den za dnem, ve vytrvalosti a tichosti života, který je svobodně a velkoryse darovaný.“
Následovat tyto předchůdce, pokračoval František, znamená pochopit, že abychom mohli vykupovat nejchudší z bídy, jež je uvězňuje, musíme se učinit maličkými, být připraveni hlásat rok Pánovy milosti všem, k nimiž jsme posláni:
„Pronásledovaným pro víru i vězňům, obětem obchodu s lidmi i mládeži ve školách, těm, kdo očekávají skutky milosrdenství, i věřícím ve farnostech a v dalších posláních, která jsou svěřena církvi.“
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.