Rádio Vaticana

Nemějme strach před překvapeními Ducha svatého

28.4.2016

Také dnes existuje v církvi odpor proti překvapením Ducha svatého v nových situacích. Duch však tento odpor postupně zdolává a vede nás Ježíšovou cestou – kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. V církvi se diskutuje horlivě, ale protagonistou je Duch svatý.

Petrův nástupce komentoval dnešní liturgické čtení ze Skutků apoštolů (15,7-21) o prvním jeruzalémském sněmu a řekl, že „protagonistou církve je Duch svatý. On dal apoštolům sílu hlásat evangelium. Duch působí všechno, vede církev kupředu i s jejími problémy a uprostřed pronásledování, posiluje věřící, aby setrvali ve víře i ve chvílích odporu a při zatvrzelosti učitelů Zákona.“ Existují dva druhy odporu proti Duchu. První kladli „ti, kdo věřili, že Ježíš přišel pouze pro vyvolený lid“, a druhý „ti, kdo chtěli nařídit obráceným pohanům mojžíšský zákon, včetně obřízky. V tom všem tehdy vládl velký zmatek,“ řekl papež.

„Duch uvedl srdce na novou cestu. Byla to překvapení Ducha. Apoštolové se ocitli v situacích, na které by nikdy nepomysleli. Byly to nové situace. Jak je však řešit? Dnešní čtení proto začíná slovy: »Dlouho se tak a onak rokovalo«. Byla to zapálená diskuse, protože diskutovali na toto téma. Na jedné straně měli sílu Ducha – protagonisty, který je poháněl vpřed. Vedl je však k novotám, k něčemu, co nikdy nemělo obdoby. Nedovedli si například ani představit, že by pohané přijali Ducha svatého.“

Učedníci „si přehazovali horký brambor, nevěděli, co dělat,“ pokračoval papež. „Svolali tedy do Jeruzaléma shromáždění, kde se každý mohl podělit o svoji zkušenost s tím, jak Duch svatý sestoupil i na pohany.“

„A nakonec se dohodli. Nejprve však došlo k něčemu krásnému: »Celé shromáždění mlčelo a poslouchalo Barnabáše a Pavla, když podrobně vypravovali, jak veliká znamení a divy vykonal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany«. Naslouchat, nemít strach z naslouchání. Když se někdo bojí naslouchat, nemá v srdci Ducha. Je třeba naslouchat a ptát se: »Co si myslíš Ty? A proč?« A naslouchat pokorně. Když vše vyslechli, rozhodli se poslat pár učedníků do řeckých obcí, tedy ke křesťanům, kteří pocházeli z pohanství, aby je uklidnili a řekli jim: »Je to dobré. Pokračujte«.“

Konvertité z pohanství tedy nejsou vázáni obřízkou. Toto rozhodnutí bylo oznámeno listem, jehož protagonistou je Duch svatý. Učedníci v něm totiž prohlašují: »rozhodl Duch svatý i my« (Sk 15,28). „Toto je cesta církve vzhledem k novostem, nikoli k mondénním novostem, jakými jsou módní trendy, ale vzhledem k překvapením Ducha, protože Duch nás vždycky překvapuje,“ řekl dále papež a položil otázku: „Jak to řeší církev? Jak čelí těmto problémům? Shromážděním, nasloucháním, diskusí, modlitbou a konečným rozhodnutím.“

„Taková je cesta církve dodnes. A když nás Duch překvapí něčím, co je nové, a »nikdy se to tak nedělalo«. Pomyslete na odpor, s nímž se setkal Druhý Vatikánský koncil, a to říkám proto, že nám je nejblíže. Kolik odporu! I dnes se vyskytuje odpor v té či oné formě, a Duch svatý žene vpřed. Cestou církve je shromažďování, sjednocení, naslouchání, diskuse, modlitba a rozhodnutí. To je takzvaná synodalita církve, kterou se vyjadřuje společenství církve. Kdo vytváří společenství? Duch! Opět tento protagonista. Co od nás žádá Pán? Abychom byli poddajní Duchu. Nemějme strach, když vidíme, že nás volá Duch.“

„Duch – pokračoval papež – nás někdy zastaví, jako v případě sv. Pavla, aby nás nechal jít jinudy. Nenechává nás samotné, dává nám odvahu a trpělivost, umožňuje nám bezpečně se ubírat Ježíšovou cestou, pomáhá nám přemáhat odpor a být silní v mučednictví.“
„Prosme Pána o milost – končil Petrův nástupce dnešní homilii – abychom chápali, jak má církev postupovat, jak má čelit překvapením Ducha, a každému z nás vyprošujme také poddajnost Duchu, abychom šli cestou, kterou požaduje Pán Ježíš po každém z nás a po celé církvi.“

Milan Glaser