Rádio Vaticana

Papež František o hlásání, přímluvné modlitbě a naději

22.4.2016

Hlásání, přímluva, naděje – na tuto trojici pojmů se papež František zaměřil při svém dnešním ranním kázání v kapli Domu svaté Marty. Jak zdůraznil, křesťan je člověkem naděje, protože doufá v Kristův návrat. Petrův nástupce rovněž vyzval k odvaze při hlásání Krista, jakou měli apoštolové, kteří svědčili o Ježíšově zmrtvýchvstání i za cenu vlastního života.

Hlásání, přímluva, naděje jsou trojí dimenzí křesťanského života. Papež František vyšel z dnešních liturgických čtení (Sk 13,26-33; Jan 14,1-6), aby rozjímal o této trojici, která má udávat ráz křesťanskému bytí. Jádrem křesťanského hlásání je skutečnost, že Ježíš pro nás zemřel a vstal z mrtvých pro naši spásu. „Ježíš žije!“, hlásali apoštolové židům a pohanům své doby a toto hlásání také dosvědčovali svým životem a krví.

“Když byli Jan a Petr po uzdravení chromého předvedeni před veleradu, velekněží jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu a učit o jeho zmrtvýchvstání. Petr a Jan však prostě a velmi odvážně odpověděli: Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli. Takové je hlásání. My křesťané máme skrze víru ve svém nitru Ducha svatého, který odkrývá a dává nám naslouchat pravdu o Ježíši, který zemřel pro naše hříchy a byl vzkříšen. To je křesťanské hlásání: Kristus žije! Kristus vstal z mrtvých! Kristus je mezi námi ve společenství a doprovází nás na cestě.“

Častokrát je nám zatěžko, abychom toto hlásání přijali, komentoval papež František. Vzkříšený Kristus je však realita, o které je nezbytné vydávat svědectví, jak potvrzuje svatý Jan. Další dimenzí křesťanského života je přímluvná modlitba. Při poslední večeři byli apoštolové smutní, ale Ježíš jim řekl: Ať se vaše srdce nechvěje! Mějte víru! V domě mého Otce je mnoho příbytků, odcházím vám připravit místo.

“Co to znamená? Jak Ježíš ono místo připravuje? Modlitbou za každého z nás! Ježíš se za nás modlí a to je přímluva. Také v tuto chvíli za nás Ježíš pracuje svou modlitbou. Stejně jako jednou, ještě před svým utrpením, řekl Petrovi: Šimone, já jsem za tebe prosil, tak se nyní Ježíš přimlouvá u Otce za nás.“

Jak se Ježíš modlí?, tázal se dále papež František. Myslím si, odvětil, že Ježíš ukazuje Otci své rány, protože si je odnesl s sebou i po vzkříšení. Ježíš ukazuje Otci své rány a přitom jmenuje každého z nás, dodal Svatý otec, taková je totiž Ježíšova přímluvná modlitba. A konečně se papež zastavil u třetího rozměru křesťana – jeho naděje. Křesťan, řekl, je ženou či mužem naděje. Doufá, že se Pán vrátí. Celá církev, uzavíral Petrův nástupce, očekává Ježíšův příchod. Ježíš se vrátí a v tom spočívá křesťanská naděje.

“Každý z nás se může sám sebe zeptat: Jak svým životem hlásám Krista? Jaký mám vztah k Ježíši, který se za mne přimlouvá? A jaká je má naděje? Opravdu věřím, že Ježíš vstal z mrtvých? Věřím, že se za mne modlí k Otci? Pokaždé, když k Němu volám, se za mne Ježíš modlí a přimlouvá…Skutečně věřím, že se Ježíš vrátí, že přijde? Prospěje nám, když si položíme tyto otázky o své víře: Věřím v její hlásání? Věřím v přímluvnou modlitbu? Jsem mužem či ženou naděje?“

Zakončil papež homilii v Domě svaté Marty v den, kdy si připomíná 43. výročí věčných slibů v Tovaryšstvu Ježíšovu (22.4.1973).

Jana Gruberová