Rádio Vaticana

Slzy hříšnice dosahují odpuštění

20.4.2016

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(Lk 7,36-50)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes se budeme věnovat určitému aspektu milosrdenství, který dobře podává úryvek z Lukášova evangelia, které jsme slyšeli v úvodu. Jde o událost, jež se stala Ježíšovi během návštěvy v domě farizeje Šimona. Ten pozval Ježíše k sobě domů, protože o Něm slyšel vyprávět jako o velkém prorokovi. A když spolu obědvali, vstoupila jedna žena, kterou ve městě všichni znali jako hříšnici. Bez jediného slova přistoupila k Ježíšovým nohám, rozplakala se a svými slzami je začala smáčet, svými vlasy utírat a mazat drahocenným olejem, který si přinesla.

Nabízí se srovnání obou postav: Šimona, horlivého služebníka Zákona, a této anonymní hříšné ženy. První posuzuje ostatní na základě zdání, druhá svými gesty upřímně vyjevuje své srdce. Šimon, třebaže pozval Ježíše, nechce kompromitovat ani spojovat svůj život s Mistrem; žena se Mu naopak plně, s láskou a úctou svěřuje.

Farizej nechápe Ježíše, který se nechává „kontaminovat“ od hříšnice. Domnívá se, že kdyby byl opravdu prorok, měl by ji rozpoznat a držet si ji od sebe daleko, aby se od ní neposkvrnil, jako by hříšníci byli malomocní. Tento postoj je pro určité pojímání náboženství typický a je motivován skutečností, že Bůh a hřích jsou v radikálním protikladu. Boží Slovo nás však učí rozlišovat mezi hříchem a hříšníkem. S hříchem se nepřistupuje na kompromis, zatímco hříšníci – to znamená my všichni – jsme jako nemocní, kteří potřebují léčení, k čemuž je zapotřebí, aby se k nim lékař přiblížil, navštívil je a dotknul se jich. A nemocný, aby se uzdravil, musí přirozeně uznat, že potřebuje lékaře!

V porovnání farizeje a hříšné ženy se Ježíš staví na její stranu. Ježíš, svobodný od předsudků, které zabraňují projevům milosrdenství, ji nechá jednat. On, Svatý Boží, dovolí, aby se jej dotkla, aniž by se obával, že od ní bude kontaminován. Ježíš je svobodný, protože je blízko Boha, jenž je milosrdným Otcem. A tato blízkost Bohu, milosrdnému Otci, činí Ježíše svobodným. Kontaktem s touto hříšnicí Ježíš učinil konec oné izolaci, do níž tuto ženu stavěl nelítostný soud farizeje i jeho spoluobčanů: „Jsou ti odpuštěny hříchy“ (v.48). Nyní žena může odejít „v pokoji“. Pán viděl upřímnost její víry a jejího obrácení a proto přede všemi prohlašuje: „Tvá víra tě spasila“ (v.50). Na jedné straně je pokrytectví učitele Zákona, na druhé upřímnost, pokora a víra této ženy. Všichni jsme hříšníci, ale častokrát podléháme pokušení pokrytectví, myslíme si, že jsme lepší než druzí, a říkáme jim: „Podívejte se na svoje hříchy...“ My všichni si však máme všímat svých vlastních hříchů, svých pádů, svých pochybení a dívat se na Pána. Toto je cesta spásy: vztah mezi hříšným „já“ a Pánem. Považuji-li se za spravedlivého, nenavazuji vztah spásy.

V tomto momentě se všech přítomných zmocňuje ještě větší údiv: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ (v.49). Ježíš nedává explicitní odpověď, avšak obrácení hříšnice vidí všichni a dokazuje, že z Ježíše vyzařuje moc Božího milosrdenství schopná měnit srdce.

Hříšná žena nám dává poučení o spojitosti mezi vírou, láskou a vděčností. Bylo jí odpuštěno „mnoho hříchů“ a proto tolik miluje; avšak „komu se odpouští málo, málo miluje“ (v.47). I samotný Šimon musí uznat, že více miluje ten, komu se odpustilo více. Bůh všechny zahrnul do téhož mystéria milosrdenství; a od této lásky, která nás neustále předchází, se všichni učíme mít rádi. Jak připomíná svatý Pavel: „V Kristu máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí“ (Ef 1,7-8). V tomto textu je výraz „milost“ prakticky synonymem milosrdenství a má přívlastek „nesmírná“, to znamená, že přesahuje veškerá naše očekávání, neboť uskutečňuje Boží plán spásy s každým z nás.

Drazí bratři, buďme vděční za dar víry, děkujme Pánu za Jeho tak obrovskou a nezaslouženou lásku! Dovolme Kristově lásce, aby se na nás projevila. Z této lásky učedník čerpá a staví na ní, z této lásky se každý může živit a sytit. Z této vděčné lásky, kterou projevujeme svým bratřím doma, v rodině a ve společnosti, se tak všem dostává Pánova milosrdenství.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV