Rádio Vaticana

O rozdílu mezi harmonií Ducha svatého a sjednaným mírem

5.4.2016

Nelze zaměňovat harmonii, která kraluje v křesťanské obci a je plodem Ducha svatého, za sjednaný „klid“, který často pokrytecky zahaluje vnitřní rozpory a rozdělení – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Obec sjednocená v Kristu, řekl papež, je také obcí odvážnou.

Jedno srdce, jedna duše, žádný chudý, dělení všeho podle potřeb. Cítění a životní styl prvotní obce věřících podle popisu z dnešního čtení ze Skutků apoštolů (4,32-37) lze shrnout jedním slovem: harmonie. „Tomuto slovu je však třeba správně rozumět, poznamenal papež hned v úvodu, protože nejde o svornost jakéhokoli typu, nýbrž o nebeský dar těm, kdo se znovunarodili z Ducha, jak to zakusili první křesťané“.

„My můžeme vyjednat dohody a určitý mír... avšak harmonie je vnitřní milost, kterou může působit pouze Duch svatý. A tyto obce žily v harmonii. Znamení harmonie jsou dvě: nikdo neměl nouzi, všechno bylo společné. V jakém smyslu? Měli jedno srdce, jednu duši a »nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné« (Sk 4,32). Pravá harmonie Ducha svatého má velmi silný vztah k penězům. Peníze jsou nepřítelem harmonie, jsou sobecké. A proto Duch dává toto znamení, že všichni přinášeli svůj majetek, aby nikdo nebyl v nouzi.“

U tohoto aspektu se papež pozastavil a připomněl ctnostný Barnabášův příklad, jak jej zaznamenávají Skutky apoštolů. Barnabáš totiž prodal svoje pole a celý výtěžek odevzdal apoštolům. Avšak následující verše, které nejsou obsaženy v dnešním liturgickém čtení, podávají také epizodu zcela opačnou, kterou papež také zmínil. Jde o případ Ananiáše a Safiry, manžele, kteří předstírali, že darují, co obdrželi za prodej pozemku, ale ve skutečnosti si část peněz nechali. Za to však zaplatili cenu nejvyšší: smrtí. „Bůh a peníze jsou dva vládci, a sloužit oběma je nesmiřitelné,“ zdůraznil vícekrát papež. Dalším svým výkladem pak Svatý otec předešel nedorozumění, které by mohlo vzniknout v souvislosti s pojmem „harmonie, kterou nelze zaměňovat za poklid“.

„Obec může být v poklidu. Všechno jde dobře, ale není tam harmonie. Jednou jsem od jistého biskupa slyšel moudrý postřeh: »V diecézi je klid, ale pokud se dotkneš toho či onoho problému, ihned vypukne válka«. To by byla ujednaná harmonie, která není z Ducha svatého. Je to pokrytecká harmonie jako ta, které se dopustili Ananiáš a Safira.“

Petrův nástupce uzavřel pobídkou k četbě Skutků apoštolů o prvních křesťanech a jejich společném životě. „Bude to pro nás užitečné, abychom chápali, jak dosvědčovat novost ve všech prostředích, kde se žije. Vězme však – dodal – že stejně jako pro harmonii, tak ve snaze zvěstovat, se vyskytuje znamení dalšího daru.“

„Harmonie Ducha svatého nám dává velkodušnost, abychom nechtěli mít nic jako svoje vlastní, existuje-li někdo, kdo je v nouzi. A harmonie Ducha svatého nám dává také druhý postoj: »Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost«. Je to tedy odvaha. Je-li v církvi, v obci věřících harmonie, pak je tam odvaha dosvědčovat Zmrtvýchvstalého Pána.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser