Rádio Vaticana

Naděje je pramenem radosti

17.3.2016

Křesťanská naděje je skromná a silná ctnost, která nás nese a nenechá nás utonout v těžkostech – konstatoval dnes papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Petrův nástupce zdůraznil, že naděje v Pána nikdy neklame, je pramenem radosti a vnáší do našeho srdce pokoj.

Ježíš mluví s učiteli Zákona (Jan 8,51-59) a prohlašuje, že »Abrahám zajásal, že uvidí« Jeho den. Papež František vyšel z dnešního evangelia, aby zdůraznil, jak zásadní je v životě křesťana naděje. Abraham – řekl – „měl na cestě naděje svá pokušení, ale uvěřil, poslechl Pána a vydal se na cestu do zaslíbené země. Celé dějiny spásy pojí paprsek naděje jakožto pramen radosti.“

„Dnes k nám církev promlouvá o radosti naděje. Ve vstupní modlitbě jsme prosili Boha o milost, abychom uchovávali naději církve a neselhali. Když mluví Pavel o našem otci Abrahámovi, říká, že »věřil proti vší naději«. Chybí-li lidská naděje, je tu ona ctnost, která tě nese vpřed. Je skromná, jednoduchá, ale dává ti radost, někdy obrovskou, jindy pouze pokoj, vždy však jistotu, že neklame. Naděje neklame.“

Toto »Abrahamovo zajásání«, tato naděje – pokračoval papež – „v dějinách roste. Někdy se skrývá, někdy se ukazuje otevřeně.“ František pak zmiňuje příklad těhotné Alžběty, která zajásala při návštěvě své sestřenice Marie. „Je to radost z přítomnosti Boha, který kráčí se svým lidem – řekl papež. - A když je radost, je pokoj. Taková je ctnost naděje: vede od radosti k pokoji a nikdy neklame, ani ve chvílích otroctví, když se Boží lid ocitl v cizí zemi. Tento paprsek naděje začíná Abrahamem, Bohem, který mluví k Abrahamovi, a končí Ježíšem.“ Papež se pak pozastavil u charakteristik této naděje. „Pokud lze totiž o víře a lásce říci, že ji máme, pak o naději je těžké se vypovědět podobně.“

„Na to první lze odpovědět snadno, ale na otázku »Máš naději? Máš radost z naděje?« asi řeknete: »Jak to myslíte, otče?« - Naděje je skromná ctnost, která plyne pod životem a nese nás, abychom neutonuli v těžkostech, neztratili touhu po setkání s Bohem a jednoho dne stanuli před tou podivuhodnou tváří, kterou uvidíme všichni. To je naděje.“

„Dnes – řekl papež – je krásný den, vhodný k tomu, abychom se zamysleli nad tím, že Bůh, který povolal Abraháma, aby vyšel ze svojí země, aniž by věděl, kam jít, je tentýž Bůh, který jde na kříž, aby splnil slib, který dal.“

„Je to stejný Bůh, který v plnosti času učinil, aby se tento slib stal pro nás všechny skutečností. A tím, co spojuje tu první chvíli s tou poslední, je paprsek naděje. Tím, co spojuje můj křesťanský život s naším křesťanským životem, od jedné chvíle ke druhé, abychom se - jako hříšníci - ubírali neustále vpřed, je naděje. V ošklivých i v těch nejtemnějších chvílích života nás naděje obdařuje pokojem. Naděje neklame, je stále tam: mlčenlivá, pokorná, ale mocná.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser