Rádio Vaticana

Bůh vítězí pokorou - kázal papež František

5.2.2016

Boží styl není shodný s lidským, protože Bůh vítězí pokorou, jak ukazuje smrt největšího z proroků, Jana Křtitele, který Kristu připravil cestu a pak se stáhnul stranou. Papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty takto komentoval dnešní evangelium (Mk, 6,14-29).

Největší z lidí, člověk svatý a spravedlivý, který lid připravil na příchod Mesiáše, končí popravou v temnotě vězeňské cely a zcela sám. Odsoudila jej pomstychtivá nenávist jedné královny a zbabělost jednoho podřízeného krále. A přece právě takto Bůh vítězí, poznamenal papež František, který při homilii znovu přečetl evangelium, které vypráví o životním konci Jana Křtitele.

”Jan Křtitel – mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší. To nám říká Janova kanonizační formule, kterou však nevyslovil papež, nýbrž Ježíš. Onen muž je největší z těch, kdo se narodili z ženy. Podle Ježíšovy kanonizace je to největší ze světců. A tento muž končí ve vězení, s podřezaným hrdlem. Poslední věta jeho příběhu zní těměř rezignovaně: Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu. Tak skončil největší muž narozený z ženy a velký prorok. Poslední z proroků – jediný, kterému bylo povoleno spatřit naději Izraele.”

Papež František se nezastavil na povrchu evangelního vyprávění, ale pokusil se vstoupit do Janovy cely, a zkoumat duši onoho hlasu, který volal na poušti a křtil zástupy ve jménu Toho, který má ještě přijít. Tato duše je nyní spoutána nejenom mřížemi svého vězení, ale dost možná, uvažoval papež, také nahlodávaná pochybnostmi, které ji navzdory všemu drásají.

”Ve vězení totiž trpěl také vnitřní trýzní, či, chceme-li použít toto slovo, mučením pochybností. Možná se sám sebe ptal: “Nezmýlil jsem se? Tento Mesiáš není takový, jak jsem si ho představoval…” A vyslal své učedníky za Ježíšem, aby na něj naléhali: “Řekni, řekni nám pravdu, jsi to ty, kdo má přijít?” Ona pochybnost totiž Jana soužila. Možná si říkal: “Snad jsem chybil, když jsem hlásal příchod někoho, kdo jím doopravdy není? Podvedl jsem lid?” Utrpení a vnitřní samota tohoto muže…” On musí růst, já však se menšit” – avšak menšit se takto: v duši, v těle, ve všem…”

Menšit se – takový byl Janův život, zopakoval papež František. Byl to velikán, který nevyhledával vlastní slávu, nýbrž slávu Boží, a který končí velmi prozaickým způsobem a v anonymitě. Avšak tímto svým postojem, uzavíral papež, připravil cestu Ježíši, který nakonec zemřel podobně – sám, v úzkostech a opuštěn učedníky.

”Prospěje nám, když si dnes přečteme tento úryvek z šesté kapitoly Markova evangelia. Přečíst si ten příběh a zjistit, jak Bůh vítězí. Boží styl není shodný s lidským. Prosme Pána o milost pokory, jakou měl Jan, abychom si nepřisvojovali zásluhy jiných a jejich slávu. A především prosme o milost, aby se v našich životech utvářel prostor, kde poroste Ježíš, zatímco my se stále budeme menšit, a to až do konce.”

Zněla závěrečná prosba z dnešní ranní homilie papeže Františka.

Jana Gruberová