2.2.2016 

„Veliká země a kultura, nevyčerpatelná moudrost. Čína pro mne byla odjakživa odkazem k něčemu velikému. Obdivuji tuto zemi“. Papež František vyslal silné, jasné a přátelské poselství Čínské lidové republice prezidenta Si Ťin-pchinga v exkluzívním rozhovoru pro deník Asia Times. Papež v něm Číňanům doporučuje, aby si uchovali vyrovanost, důvěřovali svým významným dějinám a nepropadali masochismu kvůli tragédiím minulosti. Zdůrazňuje, že svět očekává přínos čínské moudrosti a civilizace, a sází na možnost, že vztahy mezi Čínskou lidovou republikou a mezinárodním společenstvím prospějí mírové budoucnosti, aniž by se však opakovala Jaltská konference a její dělení dortu mezi mocné.

Své poselství čínskému národu a jeho vedení papež František svěřil internetovému deníku, který jeho vlastníci z Izraele a USA vydávají v angličtině, sídlí v Hongkongu a je sledován diplomatickými zastupitelstvími po celé Asii. Otázky kladl italský politolog Francesco Sisci, odborník v oblasti evropských studií a vědecký pracovník pekingské Renmin University of China. Tazatel na úvod vysvětluje, že cílem rozhovoru nebylo vyzískat odpovědi na klíčové otázky, jakými mohou být vztahy Číny a Svatého stolce, či jiná politická témata. Chtěl se naopak zabývat zásadními jevy, které se Číňanů dotýkají v jejich každodennosti – od rozpadu tradičních rodinných vztahů přes politiku jednoho dítětě po minulé zkušenosti a z nich plynoucí pocity viny až po nelehkou komunikaci Číny se zbytkem světa.

Římský biskup odpovídá již zmíněným výrazem obdivu, který zakoušel už jako chlapec. Přirovnává jej k úžasu jezuity Mattea Ricciho, kterého na počátku 17. století Číňané ctili jako moudrého dobrodince. „Cokoli jsem si v mládí přečetl o Číně, vzbuzovalo mé neskrývané uznání“, svěřuje se papež italskému sinologovi. „Později jsem se seznámil s životem Mattea Ricciho a zjistil jsem, že onen muž vnímal totéž co já. Pozoroval jsem, jak vstoupil do kontaktu s rozsáhlou kulturou této země a její prastarou moudrostí. Věděl, jak se s Čínou potkat. Matteo Ricci nás učí nezbytnosti dialogu s Čínou, ve které se nahromadila moudrost a kultura. Je to země mnohonásobně požehnaná“, vysvětluje dále papež František a ve stručné poznámce o vztazích čínského státu s tamním církevním společenstvím rozhodně prohlašuje: „Mezi povinnostmi katolické církve je respekt ke všem civilizacím. Řekl bych, že vůči této civilizaci je povinována respektem s velkým R“.

Papež František se v rozhovoru pro deník Asia Times zmiňuje také o jiném jezuitovi a umělci – Giuseppovi Castiglionemu, misionáři a malíři první poloviny 18. století. Vzpomíná rovněž na dojetí, které se ho zmocnilo, když v srpnu roku 2014 cestou do Soulu letadlo vstoupilo do čínského vzdušného prostoru. Na výzvu tazatele se pak zabývá ožehavým tématem – pocity strachu, které ve světových mocnostech budí geopolitický a hospodářský vzestup Čínské lidové republiky. „Strach nikdy není dobrý rádce“, reaguje papež Bergoglio. Podle jeho soudu nejsou na místě obavy ani výzvy na souboj, vzhledem k tomu, že „každý muž či žena si v sobě nese schopnost, jak nalézt cestu ke společné existenci, úctě a vzájemnému uznání“. Je samozřejmé, dodává, že čínská moudrost, kultura a technické výdobytky „nemohou zůstat omezeny na jednu zemi, tíhnou k růstu, šíření a komunikaci. To vše nicméně znamená obohacení, a nikoli nebezpečí“.

Důležitá část rozhovoru se týká překonání Jaltské konference. Vzhledem ke světové převládající sebeobranné politice či naopak agresívním pózám se papež domnívá, že Čína může poskytnou stále významnější přínos k posílení mírové rovnováhy. Sdílená zodpovědnost, jak ji navrhuje papež, nicméně neznamená dělbu území podle vlastních vlivů, zájmů a síly. „Něco takového se dělo na Jaltě“, připomíná papež František, „a výsledky jsou dobře známé. Jaltské dělení dortu s sebou nese rozdrobení lidstva a kultury na malé části, což není únosné. Dort musí zůstat celý, patří všem. Lidstvo má kráčet a růst společně a každý má vyvíjet vliv, který přispěje k obecnému dobru všech“. Papež Bergoglio pohlíží na svět z multipolární, nikoli bipolární perspektivy a vyvozuje: „Západ i Východ světa, včetně Číny, mají schopnost i sílu udržet mírovou rovnováhu. Musíme k ní nalézt cestu, která vždy prochází dialogem“.

Dopisovatel deníku Asia Times nicméně papeži připomíná, že čínskou minulost i budoucnost zatěžují mnohé rány, kolektivní pocit viny a negativní zážitky – od deliria čínské kulturní revoluce po teprve nedávno odvolanou demografickou politiku „jednoho dítětě“. Papež se v odpovědi nezmiňuje o pomýlených cestách, kterými se někdejší Říše středu vydala. Všímá si pouze, že populační politika obrátila čínskou demografickou pyramidu a jediný potomek se bude muset postarat o rodiče i prarodiče. „To je vysilující, zavádějící a nepřirozené“, podotýká. Stárnutí, které hrozí čínskému obyvatelstvu, je už skutečností v jiných částech světa. Papež mluví o „babičce Evropě“ a nulovém italském demografickém přírůstku. Římský biskup zdůrazňuje, že každý národ nese zodpovědnost za svou pouť, protože jeho dějiny se vždy odehrávají v pohybu. „Čínský národ“, soudí František, „stejně jako všechny ostatní národy prochází světlem i stínem, avšak pokračuje v cestě, jako proud řeky, který plyne, a tudíž je zdravý. Pouze stojaté vody váznou“, připomíná papež Číňanům, kteří sice podle jeho názoru mohou rozpoznávat mýlky minulých cest, ale nemají se dát rozdrtit komplexem viny, a v jeho důsledku pohrdat vlastními dějinami. „Rád bych řekl čínskému národu, aby nezatrpknul, nýbrž v klidu pokračoval v cestě, přestože se dopustil chyb. Každý národ se musí smířit s vlastními dějinami, úspěchy i prohrami, a čerpat z nich svou zralost. Je zdravé, když je člověk sám vůči sobě milosrdný, nepěstuje sadismus a masochismus. A totéž platí pro národ“, radí papež.

Velkodušný postoj vůči sobě může pomoci k řešení vážných krizí dneška a nebezpečného budoucího neznáma, pokračuje František. „Také v Číně nenastane rozvazování uzlů a nový start po nelehkých dobách krize tím, že se přizpůsobí importovaným modelům, nýbrž jedině upřímným objevováním vlastní historie a dávné moudrosti. Čína má ve svých dějinách zdroje, aby mohla vyjít ze sklíčenosti“, říká Petrův nástupce a doplňuje: „Je třeba přijímat skutečnost takovou, jaká je. A se zdravým realismem čerpat z vlastní moudrosti a tvořivosti. Myslím, že veliké bohatství dnešní Číny spočívá v pohledu na budoucnost z postoje přítomnosti, která se opírá o paměť kulturní minulosti“. Podle papež právě toto bohatství může usnadnit dialog s jinými částmi světa. „Dialog však neznamená kapitulaci, protože někdy se za vztahy s různými zeměmi skrývá nebezpečí skryté agendy, či kulturních kolonizací“, upozorňuje.

V závěru rozhovoru se papež František obrací s blahopřáním k čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi u příležitosti nového Roku opice. A vyjadřuje naději, že Čínané nikdy neztratí své historické vědomí velikého národa a dějinné moudrosti. „Svět hledí na tuto vaši velikou moudrost, která může podpořit péči o náš společný domov a jeho národy“, uzavírá římský biskup rozhovor pro asijský internetový deník.

Překlad rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.