Rádio Vaticana

Církev očekává návrat svého Pána anebo se zařizuje v tomto světě

23.11.2015

Církev je věrná, pokud jejím jediným pokladem a jediným zájmem je Ježíš, ale je vlažná a průměrná, pokud hledá bezpečí ve věcech tohoto světa – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Dnešní evangelium (Lk 21,1-4) mluví o chudé vdově, která dává do chrámové pokladnice dvě drobné mince, zatímco boháči velké obnosy. Ježíš prohlásí, že »tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Ti všichni totiž dali darem něco ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku dala všechno, co měla na živobytí«. „V Bibli – komentoval papež František – je vdova osamocená žena nemající manžela, který by ji opatroval; žena, která se musí starat o sebe, jak se dá, a žije z dobročinnosti druhých. Vdova z dnešního evangelia byla ženou, která svoji naději vkládala jedině v Pána. V těchto evangelních vdovách – řekl František - rád nahlížím obraz jakéhosi „vdovství“ církve očekávající Ježíšův návrat.“

„Církev je Ježíšova nevěsta, ale její Pán odešel. Jejím jediným pokladem je její Pán. A církev, je-li věrná, očekává všechno od svého Pána. Není-li však církev věrná anebo není zcela věrná a nevěří tak docela v lásku svého Pána, zařizuje se pomocí jiných věcí a jiných jistot, které jsou spíše z tohoto světa než od Boha.“

„Vdovy z evangelia – poznamenal papež František – nám podávají krásný Ježíšův vzkaz týkající se církve.“

„Je tu vdova z Naim, která kráčí vedle rakve svého syna a pláče. Je sama, v doprovodu soucitných lidí, ale její srdce je osamocené! Církev je vdova, která oplakává své syny, kteří odumřeli Ježíšovu životu. Další evangelní vdova pak zase brání svoje děti a jde za nespravedlivým soudcem, kterému znepříjemňuje život tím, že mu denně klepe na dveře a požaduje, aby zjednal spravedlnost. A nakonec toho dosáhne. To je církev, která se modlí a přimlouvá za svoje syny. Srdce církve je však vždycky se svým Ženichem, Ježíšem. Je nahoře. Také naše duše – podle pouštních otců – se velice podobá církvi. A je-li naše duše, náš život blíže Ježíši, odtahuje se od mondénních věcí, které nejsou k ničemu, nejsou oporou a vzdalují od Ježíše. Taková je naše církev, která hledá a očekává svého Ženicha. Čeká na toto setkání, oplakává svoje děti a bojuje za ně; dává vše, co má, protože se zajímá pouze o svého Ženicha.“

Toto „vdovství“ církve – vysvětloval papež – se vztahuje k jejímu čekání na Ježíše. Církev může být tomuto očekávání věrná, když s důvěrou vyhlíží návrat Ženicha, anebo je tomuto „vdovství“ nevěrná, když vyhledává jistotu v jiných skutečnostech a je církví vlažnou, průměrnou a mondénní. Pomysleme však také na svoje duše – uzavíral papež. Ptejme se, zda hledají jistotu jedině v Pánu anebo jiné jistoty, které se Pánu nelíbí?“

„V těchto posledních dnech liturgického roku nám prospěje, budeme-li se tázat svých duší, zda jsou jako církev, která chce Ježíše, obracejí-li se ke svému Ženichovi a říkají: »Přijď Pane Ježíši! Přijď!«. A nechejme stranou všechny ty věci, které nejsou k ničemu a neslouží věrnosti.“

Končil papež ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser