Rádio Vaticana

Kardinál Parolin o synodě, Číně a příští papežské cestě

29.10.2015

Včera večer na Papežské univerzitě Gregoriana vyvrcholilo třídenní sympozium k padesátiletému výročí vydání Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím Nostra Aetate. Organizovaly je Papežské rady pro mezináboženský dialog a pro jednotu křesťanů spolu s vatikánskou Komisí pro vztahy s judaismem. Závěrečnou promluvu pronesl kardinál Pietro Parolin. Státní sekretář Svatého stolce na okraj konference poskytl rozhovor naší rozhlasové stanici. Prvním tématem byla synoda o rodině.

”Synoda předala papeži svůj závěrečný dokument, čímž mu nabídla možnost přetlumočit jej v papežský text. Zatím nemohu vyslovit nic konkrétního, ale pokud se papež rozhodne k vypracování posynodální exhortace, učiní tak v relativně krátké době. Jinak tyto dokumenty ztrácejí svou sílu a dopad.”

Nedávno proběhla zpráva o návštěvě vatikánské delegace v Pekingu. Jela tam poprvé?

”Ne, byla to součást probíhajícího vývoje vztahů, který usiluje o jejich normalizaci. Není to první návštěva a už skutečnost, že o ní můžeme mluvit, je významný pokrok. Zatím nelze nic předvídat, ale děláme vše pro to (a pevně si to přejeme), abychom měli normální vztahy s Čínou, tak, jako je máme s naprostou většinou zemí celého světa. Vedeme spolu dialog, což je pozitivní.”

Na konferenci o koncilní deklaraci Nostra Aetate jste mluvil o “Výchově k míru”. Jsou náboženští představitelé zodpovědní za předávání takovýchto hodnot?

”Nesou za to velkou zodpovědnost. Určitě jde o to, aby se vytvořily podmínky, které mohou míru napomoci, ale při hlubším pohledu vyvěrá mír z lidského srdce. Pokoj se rodí v pokojném srdci, které je v pokoji s Bohem, bližním, samo se sebou. V tomto smyslu je přínos náboženství zcela zásadní. V dnešní době, kdy se mnohé násilí neváhá zaštítit Božím jménem, mají náboženští předtavitelé upozorňovat, že taková ospravedlnění nejsou pravdivá. Mají vyzývat příslušníky různých náboženství, aby byli tvůrci pokoje.”

Také v Sýrii je možné dosáhnout míru?

„Mír je možný, pokud existuje ochota lidí ho vybudovat. Není to nic automatického. Pokud mají lidé dobrou vůli, a to včetně obtížných situací, mohou opětovně navázat zpřetrhaná vlákna míru. Dokud ale převládá pouze zvůle, bude to velmi těžké. V Sýrii je třeba dospět ke smyslu pro zodpovědnost a společné vůli k míru.“

Za měsíc jede papež František do Afriky. Obáváte se situace ve Středoafrické republice anebo skupiny Al-Šabáb?

“Myslím, že obavy tu jsou, ale na druhé straně jsou tyto jevy pod kontrolou, alespoň v době papežovy návštěvy. Papež čerpá odvahu z víry a nevěřím, že by měl strach. Naopak, přál si, aby jeho první africká cesta zahrnovala Středoafrickou republiku právě kvůli její konfliktní situaci. Doufá, že jeho slovo – nejenom křesťanům a katolíkům, ale všem zúčastněným stranám – bude moci přispět k míru. A je ochoten podstoupit případná rizika.“

Pojedete s ním a také byste jel beze strachu?

“Myslím, že pojedu, ale jsou tu i jiné otázky – kupříkladu klimatická konference v Paříži, proto se musím rozhodnout, jak vše zorganizovat. Strach nemám. Jak už jsem řekl, nejedeme na bitevní pole! Upřímně řečeno jsem dosud strach nezakusil.“

Plánují se v souvislosti s blížícím se jubilejním rokem nějaké zvláštní iniciativy, o kterých dosud Svatý stolec neinformoval? Například mezináboženské setkání…

“O tom skutečně nemám žádné informace. Možná se něco ještě objeví v příštích měsících anebo v průběhu jubilea, ale prozatím o ničem nevím.“

Kardinál Pietro Parolin se nicméně za možnost takového setkání vyslovil ve své promluvě. Jak řekl, doufá v uspořádání dalšího mezináboženského setkání v duchu mírových modlitebních shromáždění v Assisi.

Jana Gruberová