Rádio Vaticana

Otec Mourad: Vězení pro mne bylo znovuzrozením

27.10.2015

„Měl jsem zavázané oči a svázané ruce. A přesto jsem s překvapením slyšel, jak sám sobě opakuji: jsem svobodný“. Představený kláštera Mar Elian, o. Jacques Mourad, popisuje těmito slovy téměř pětiměsíční zajetí v rukou únosců z tzv. Islámského státu. Syrsko-katolický kněz o svém věznění vyprávěl pro arabskou křesťanskou televizi Noursat TV-Tele Lumiere, která sídlí v Libanonu. Jeho příběh, tlumočený agenturou Fides a portálem Vatican Insider, má v sobě cosi z nejstarší hagiografické narativy. Ačkoliv passio zde nekončí mučednickou smrtí, je skutečným vzorem ve své hluboké duchovní útěše, na hony vzdálené islamofobní perzekuční mánii, kterou šíří někteří aktivisté, zaměření na utrpení křesťanů.

„Po únosu 21. května“, vypráví o. Mourad, mne spolu s mým spolupracovníkem Boutrosem zadržovali v nějaké horské lokalitě. Po několika dnech nás odvedli do města Raqqa, které je jakousi baštou kriminální organizace Daesh v Sýrii. Tam jsme zůstali 84 dní. Naši věznitelé nás hanobili a slovně uráželi, avšak nikdy proti nám neužili fyzického násilí. V tomto stavu – pokračuje syrsko-katolický kněz – jsem zakoušel dar nečekaného vnitřního pokoje. Vnímal jsem tyto bolestné okolnosti jako čas pokání a obrácení. Ve vězení jsem prožil jakési znovuzrození. Když do cely vcházeli lidé a hrozili mi, že mi proříznou hrdlo, pokud se neobrátím na islám, většinou jsem mlčel. Když ale provokovali dál, odpovídal jsem – ze mne muslim určitě nebude“, dodává o. Mourad (na fotce ze zajetí je dole uprostřed).

Zhruba v polovině srpna byl zajatec odveden na jiné místo – poblíž Palmýry, kde únosci svému rukojmímu připravili další překvapení – setkání s bývalými farníky. Islámský pseudostát totiž mezitím dobyl obec Al Qariatayn jihozápadně od Homsu, odkud odvedl na 250 křesťanů. A ti se dožadovali, aby mohli věznění sdílet se svým knězem. „Vyvedli mne do temného tunelu, pak se otevřely dveře a za nimi jsem ke svému překvapení našel křesťany z Qariataynu. Jedenáct dospělých mužů, více než osmdesát žen a zbytek děti – shromáždění v podzemní noclehárně. Byli mezi nimi staří lidé, nemocní a postižení a také jedna stará žena a jedno dítě s nádorovým onemocněním. Když do vězení přicházeli imámové, prosili jsem je, aby tyto nemocné poslali na léčení do Damašku. Naše žádosti ale nebyly vyslyšely a ona stará žena nakonec zemřela.“

Na konci srpna bylo zajatým křesťanům sděleno usnesení tzv. kalifátu – měli zvolit konverzi k islámu, smrt mužů a zotročení žen, anebo takzvané „omilostnění“ – tedy podpis tzv. „ochranné smlouvy“ a život v rodném Qariataynu pod záštitou kalifátu. Smlouva klade tyto podmínky: na území Islámského státu nesmí znít zvony, nekonají se procesí a na kostelech nesmí být umístěny viditelné kříže. Křesťané jsou navíc povinováni platbou zvláštní daně. Jak o. Mourad vysvětlil, všichni farníci podepsali a vrátili se do svých domovů.

„Avšak navzdory tlaku, provokacím a posměškům se nevzdali své víry“, doplňuje vzápětí. „Modlili jsem se růženec, v neděli jsme v slavili mši svatou – syro-pravoslavní se syro-katolíky společně. V noclehárně se vytvořila mimořádná atmosféra. Všichni cítili, že tato zkouška posílila jejich víru. A mohu říci, že posílila také mou kněžskou víru. Nejkrásnější událostí ve vězení byl svátek Mar Elian, 9. září, kdy jsem po mši svaté mohl pokřtít tři děti ze syrsko-pravoslavných rodin“, popisuje představený syrského kláštera Mar Elian, založeného v pátém století po Kristu.

Jana Gruberová