5.9.2015 

„Jedu do Spojených států, abych se přiblížil tamějšímu lidu, jeho putování a jeho dějinám,“ řekl papež František ve videokonferenci, kterou včera večer odvysílala televizní stanice ABC v souvislosti s apoštolskou cestou (22.-27. září) do této země, kam se papež vydává na Světové setkání rodin. Přibližně hodinu trvající konverzace se Svatým otcem, který mluvil španělsky a částečně anglicky, se postupně účastnily skupiny katolíků z Chicaga, Los Angeles a Texasu. Lidé z celého sociálního spektra, ale zvláště těch, kteří se z různých důvodů ocitli na okraji. Živé setkání, hromové aplausy a projevy sympatií na obou stranách, nejednou hluboké pohnutí tváří v tvář osobním svědectvím protagonistů. Papež František se chystá na návštěvu supervelmoci, ale tváře, které se postupně objevovaly na obrazovce, v sobě neměly nic z oné aury předstíraného úspěchu či blyštivých reklamních spotů amerického snu.

Papež František se připravuje na cestu do Spojených států tím, že naslouchá a žehná těm, kteří si onen sen nemohou dovolit: mladí ze škol pro chudé, klienti center pro bezdomovce, imigranti z Mexika. S nimi se František dělí o své pocity před touto návštěvou, těm svěřuje, proč podniká tak velkou cestu, která jej zavede do Bílého domu, do Amerického kongresu a na půdu OSN:

„Sloužím všem církvím a všem mužům a ženám dobré vůle. Pro mne je velmi důležitá jedna věc, totiž blízkost. Je mi zatěžko nebýt blízko lidem. Když se jim však ocitnu blízko, jako s vámi, mohu snadněji pochopit a být nápomocen na vaší životní cestě. Proto je pro mne tato cesta tak důležitá, abych se přiblížil vašemu putování a vašim dějinám.“

Odpověděl papež na otázku, čím je tato cesta pro něho.
Z jedné školy pro marginalizované v Chicagu, vedené jezuity, se jedna dívka, Valery Herrera, svěřila se svou bolestnou zkušeností boje s nepříjemnou chorobou pleti, při čemž je jí úlevou hudba a plán, že bude lékárnicí. „Co očekáváte od nás mladých?“ – zeptá se náhle papeže. „Dvě věci - odpovídá František. - Za prvé, aby mladí nikdy nešli životem v osamocení. U nás v Argentině – zastaví se na chvíli – sice existuje přísloví »lepší je být sám než ve špatné společnosti«, ale je důležité, abyste byli v dobré společnosti, rodičů, sourozenců a také prarodičů a šli »za ruku s Ježíšem« a »za ruku s Marií«. A za druhé, abyste šli odvážně“

„Víte, je smutné vidět mladého člověka bez odvahy. Takový mladý je smutný, má sklíčenou tvář, v níž není radosti. Odvaha však dodá radost a radost naději, která je ovšem darem Božím. Je pravda, že na životní cestě je spousta těžkostí. Nemějte strach z těžkostí! Buďte rozvážní, pozorní, ale nemějte strach. Máte sílu je překonat. Nebojte se, nezastavujte se.“

Často se vrací v papežových odpovědích slovo „odvaha“. V životních peripetiích, které účastníci videokonferenci papeži postupně předkládají, prakticky není taková, která by tuto ctnost nevyžadovala. Mocné pohnutí a obdiv papeže vyvolalo svědectví jedné svobodné maminky:

„Jsi odvážná žena, protože jsi byla schopna přivést na svět dvě dcery. Mohla jsi je zabít ve svém lůně, ale ctila jsi život, respektovala jsi život, který v tobě rostl, a toto Bůh odmění, a odměňuje. Nemáš se, co hanbit, jdi se vztyčenou hlavou: »Nezabila jsem svoje dcery, ale přivedla na svět«. Skláním se. Skláním se před tebou. Bůh ti žehnej.“

Následuje spojení navázané s jihem, se státem Texas, vyprahlé zemi, kam přicházejí tisíce migrantů z Mexika. Jeden z nich, Richard, který je imigrantem čtyři roky, vysvětluje Františkovi, jak se stal už v 16 letech hlavou rodiny v důsledku nehody, která připravila jeho otce o život. „Jaké je podle Vás – ptá se papeže - řešení všech těchto problémů, které ve světě jsou, tedy chudoba, školský systém a imigrace…?“.

„Hledím-li na četné nespravedlnosti – odpověděl papež – myslím na tu největší nespravedlnost dějin: vidím Ježíšův kříž a objevuji mlčení Boha. Všechny nespravedlnosti a každé drama ve světě – pokračoval – lze chápat pouze v tomto mlčení, které pochopíme pohledem na kříž.

„Co dělat? Svět si má uvědomit, že vykořisťování jedněch druhými, není cesta. Všichni jsme stvořeni pro sociální přátelství. Všichni máme odpovědnost za všechny. Nikdo nemůže říci: »Moje odpovědnost sahá jenom potud«. Všichni jsme odpovědní za všechny a máme si pomáhat tak, jak každý může. K tomuto sociálnímu přátelství nás stvořil Bůh. … Řečeno fotbalovou terminologií, mohl bych říci, že probíhá zápas mezi sociálním přátelstvím a sociální nevraživostí. Každý se musí ve svém srdci rozhodnout a my máme pomáhat druhým v přijímání tohoto rozhodnutí v srdci.“

V závěru videokonference se papež neplánovaně sám obrátil k řeholním sestrám, když na záběru účastníků jednu zahlédl, aby ocenil práci všech řeholnic v USA. „Práce, kterou řeholnice odvedli a kterou nadále ve Spojených státech odvádějí je velkolepá. Skláním se před vámi. Buďte odvážné a jděte stále v první linii vpřed. A řeknu vám ještě jednu věc, která by možná od papeže zaznít neměla: Mám vás rád.“ – řekl s úsměvem Petrův nástupce na videokonferenci, kterou včera odvysílala americká televizní stanice ABC.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.