4.9.2015
V církvi se vyskytuje nemoc, totiž rozsévání koukolu a rozdělení. Křesťané jsou však povoláni smiřovat a zjednávat pokoj. Tak jednal Ježíš – kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
V dnešním čtení z listu Kolosanům (Kol 1,15-20) vystavuje sv. Pavel průkaz Ježíšovy totožnosti jakožto Božího prvorozeného a samotného Boha: Otec jej poslal, aby po hříchu lidstvo smířil s Bohem a zjednal pokoj. „Pokoj je dílem Ježíše, Jeho ponížení a poslušnosti až k smrti, a to smrti na kříži“ – poznamenal papež: „Mluvíme-li my o pokoji či smíření, malém míru či smíření, musíme mít na mysli ono velké smíření a velký pokoj, který zjednal Ježíš. Bez Něho není možný mír. Bez Něho není možné smíření. Naším úkolem je – vyvodil František – uprostřed zpráv o válkách a nenávisti existující i v rodinách, abychom byli muži a ženami pokoje, muži a ženami smíření.“
„Prospěje nám, položíme-li si otázku: »Rozsévám pokoj? Například svým jazykem, rozsévám pokoj nebo koukol?«. Kolikrát jen o někom slýcháme, že má jazyk jako had, protože si počíná jako had s Adamem a Evou: ničí pokoj. To je zlo. To je nemoc v naší církvi, totiž rozsévat rozdělení, zášť a nikoli mír. Každý den nám prospěje, položíme-li si tuto otázku: »Rozséval jsem pokoj anebo koukol?«. Někdy se sice musí říci, že ten anebo onen udělal to a to... Co rozséváš ty?“
„Křesťané – pokračoval papež - jsou tedy povoláni být jako Ježíš, který přišel smiřovat a zjednat pokoj.“
„Pokud člověk v životě nedělá nic jiného než smiřuje a zjednává pokoj, lze jej kanonizovat, protože je svatý. V tomto musíme růst, musíme se obrátit. Už nikdy slovo, které rozděluje! Nikdy, nikdy už slovo přinášející válku ani tu nepatrnou. Nikdy klevetění. Co myslím klevetěním? Nic, jen slůvko nebo nějaká historka: »Tamten udělal...« Ne! Klevetění je terorismus, protože, kdo šíří klevety je terorista, který hodí bombu a zmizí. Boří jazykem, nezjednává pokoj. Ale je chytrák, žádný sebevražedný terorista, ne, ne. O sebe se stará dobře.“
Na to pak papež podal jednu radu:
„Pokaždé, přijde-li mi na jazyk nějaké rozsévání koukolu a rozdělení, něco, co očerňuje druhého, kousnu se do jazyka! Ujišťuji vás, že pokud budete toto cvičení konat a kousat se do jazyka namísto rozsévání koukolu, budete mít zpočátku jazyk napuchlý a bolavý, protože ďábel nám při tom pomáhá, protože jeho prací a jeho řemeslem je rozdělovat.“
Poznamenal František a přešel do prosebné modlitby: „Pane, daroval jsi svůj život, uděl mi milost zjednávat pokoj a smiřovat. Prolil jsi svoji krev, ať mi tedy nezáleží na tom, že mi trochu opuchne jazyk, kousnu-li se namísto toho, abych druhé očerňoval.“
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.