Rádio Vaticana

I ti, kdo se ocitli na dně, mohou pomáhat druhým

27.8.2015

S knězem buenosaireské diecéze otcem Carlosem Oliverou (foto) si na mítinku v Rimini povídal redaktor Vatikánského rozhlasu o jeho práci v tamějších chudinských slamech. Otec Charlie, jak mu doma přezdívají, proslul mimo to, že se dobře zná s papežem, především svým pastoračním nasazením mezi lidmi žijícími na okraji společnosti, mezi problémovou mládeží, pro kterou založil centrum nazvané Kristovo ohniště. Redaktor Luca Collodi se jej nejprve zeptal, co může dělat církev proti projevům sociální exkluze:

„Myslíme si, že církev, protože působí všude, má možnost tvořit společenství. Nesmí se omezovat na odtažité poskytování pomoci z nadbytku, tím, že rozdává peníze, ale má vytvářet komunitu. A to už dělá. Objevujeme tak pravdu, že tyto komunity, které se rodí na okrajích společnosti, jsou Božím požehnáním a výrazem odpovědnosti církve.“

Kristovo ohniště bylo otevřeno tehdejším kardinálem Bergogliem. Jak se mu daří vytvářet toto společenství?

„Ano. Potýkáme se s problémem sociální marginalizace chlapců a děvčat, mužů a žen, kteří se ocitli v situaci krajní osamělosti. Prostřednictvím známostí a přátelství přicházejí do našich center, kde po nich chceme, aby pomáhali druhým, kteří jsou na tom špatně. Takto se všichni snažíme problému čelit. I ten, kdo se ocitl na dně, může druhému pomoci. To byl pro nás překrásný objev a to se snažíme podněcovat na nejrůznějších místech.“

Tam kde působíte, představujete náboženskou autoritu anebo někdy spíše nahrazujete stát?

„Církev je přítomna v chudinské čtvrti od té doby, co vznikla. Kněží sem chodí již přes čtyřicet let. Souvisí to se zdejší lidovou zbožností a církev má proto ve slamech ústřední postavení. Veškerý zdejší život vede skrze církev.“

Je pro tebe obtížné oddělovat duchovenskou činnost od politické?

„Pokud slovem politický označujeme aktivitu politických stran, pak neděláme žádnou politiku. My jednáme tak, že se staráme jedni o druhé, prosazujeme solidaritu, pohostinnost a všechno, co nějak souvisí s naší křesťanskou vírou: trpělivost, odpuštění a vše, co vytváří komunitu. V žádném případě neděláme stranickou politiku. Zrod komunity má však vliv na obecné dobro. Všem se nám vede lépe. Toto je také politika, protože ovlivňuje způsob, kterým žijeme my všichni. Potom, aniž bychom opomíjeli víru našeho lidu, která je velice robustní, podporujeme prorockou dimenzi a snažíme se měnit státní struktury občanské společnosti.“

Je možné vést dialog s kriminálním podsvětím?

„Myslíme si, že každý je z masa a kostí. Proto se mi velice líbí, co nám kdysi řekl kardinál Bergoglio, když k nám promlouval při inauguraci našeho centra: Berme život, jak přichází. Do našeho centra -Kristova ohniště – přicházejí lidé, kteří se dopustili mnohého zla. Přicházejí i vrazi, lidé, kteří způsobili mnoho bolestí a tady se snažíme počínat si tak, aby pocítili, že jsou milováni, přijati a že se zde mohou také setkat s Bohem a modlit se. My nejsme na straně kriminality, avšak nenecháváme stát stranou ty, kteří si popletli cestu.“

Čím je pro tebe jakožto kněze milosrdenství?

„Kontakt srdce. Když mi bolest druhého člověka, jeho utrpení, není cizí. Je to pochopení toho, že jsme bratři, že mezi námi existuje velice hluboká solidarita, protože jsme stvořeni jako tělesné bytosti, jsme bratři a problém, kterým trpí ten druhý, je také mým problémem.“

Říká argentinský kněz Carlos Olivera pracující v jedné chudinské čtvrti Buenos Aires.

Milan Glaser