10.8.2015 

Trvalí jáhni spolu se svými rodinami přinášejí dnešní církvi cenné svědectví. V tomto duchu se neslo 25. národní shromáždění jáhnů Itálie, jehož téma znělo „Rodina jáhnů jako škola lidství“ v rámci přípravy na očekávaný synod o rodině. Shromáždění v italském Campobasso začalo ve středu 4. srpna a trvalo čtyři dny do soboty 8. srpna. Závěrečnou řeč na setkání přednesl papežský kazatel otec Raniero Cantalamessa OFMCap. Pro náš rozhlas přiblížil svůj příspěvek o jáhnech jako Kristových služebnících:

„Kladl jsem důraz na skutečnost, že jáhen není na prvním místě služebníkem faráře nebo druhých lidí, ale především je služebníkem Ježíše Krista, a jako takový slouží také bratřím. A pak jsem rozvinul některé zvláštní rysy spojené s činností stálých jáhnů – jejich charitativní roli a to, jak v souvislosti s blížícím se Rokem milosrdenství budou hrát úlohu milosrdné tváře církve ve vztahu k lidem.“

Služba jáhnů je starobylá, ale málo známá. Co dnes mohou jáhnové nabídnout společenství církve?

„Je to instituce, která v životě církve po mnoho staletí chyběla a byla znovu zavedena po II. vatikánském koncilu, je to tedy instituce v záběhu. Není třeba se divit, že ještě nezískala takové postavení, jaké má třeba kněžský stav! Avšak jedná se o dynamickou sílu, o blahodárnou novinku pro život církve, protože jak postupně ubývá kněží, stává se jáhenská služba nezbytnou při hlásání Božího slova i při aktivní účasti na charitativních dílech církve. Všeobecně se hovoří o podpoře laiků v církvi a já se domnívám, že právě jáhnové jsou předním a kvalifikovaným prvkem této aktivní účasti laiků, i když úředně vlastně v církvi náležejí do kategorii kléru a nikoliv mezi laiky, avšak jejich život ženatých manželů je klade prakticky na úroveň laiků. Jedná se tedy o znamení času: podpora laiků je také plodem II. vatikánského koncilu.“

Jak se na jáhny dívat z hlediska křesťanských společenství?

„To záleží na okolnostech a místo od místa je to různé. Více zkušeností mám se situací v zahraničí, než v Itálii. V některých zemích je tato služba velmi rozvinutá a jáhnové tam občas hrají skutečně přední roli; v některých zemích jsou například zapojeni do ekumenických aktivit a jsou nositeli dialogu s křesťany jiných vyznání. Velmi to záleží na poměrech v diecézi, na farářích a kněžích, na tom, jaký jim dávají prostor. Často vnímám nářky, že kněží jen neochotně svěřují jáhnům úkoly, které nejsou jen jednoduše službou u stolu, ale jsou také úlohami spojenými s hlásáním Božího slova – jak to vidíme u prvního jáhna sv. Štěpána. Svatý Štěpán byl sice zvolen jáhnem, ale ve skutečnosti ve Skutcích apoštolů vystupuje jako kazatel, jako hlasatel Ježíše Krista. Domnívám se tedy, že ze strany kněžstva je třeba, aby dali jáhnům prostor a byli ochotní delegovat jim věci, které mohou udělat možná i lépe než kněží; ze strany jáhnů bych zase uvedl, že by pomohlo varovat se jistého ducha nezávislosti a nepodlehnout nebezpečí klerikalizace, neboť tu hrozí, že budou kopírovat kněze, místo aby se stali novým stavem v církvi.“

Shromáždění v Campobasso mělo za hlavní téma rodinu jáhnů jako školu lidství. Jak by bylo možné znovuobjevit roli jáhnů v rámci synodu o rodině?

„Myslím, že to je skutečně kvalifikovaný rys jejich poslání v církvi – totiž na vlastní kůži prožívat problémy, se kterými se potýkají rodiny, problémy, které katolické kněžstvo kvůli svému celibátnímu stavu (řekněme to otevřeně) zná pouze z knih. Stálí jáhnové tedy stejně jako všichni laici mají zvláštní místo v církvi a bylo správné, že se zde kladl důraz na jejich rodinu, což představuje novou věc, protože díky své rodině stojí jednou nohou v církvi a druhou nohou v životě společnosti. Mohou tedy být mostem, zprostředkovatelem, skrze něhož rodinné problémy dojdou v církvi sluchu a poznání: totiž skutečné problémy, konkrétní, a ne teoretické. Přál bych si, aby na synodě o rodině byli přítomni laici, kteří by přinesli svůj příspěvek do debaty. Samotná skutečnost ženatých jáhnů, kteří se starají o své rodiny a sdílejí ve společnosti problémy dnešních rodin, to je obrovské svědectví ve prospěch rodiny, které říká, že mohou existovat zdravé rodiny, které v manželském páru do důsledků žijí náročnost evangelia.“

Uvedl pro náš rozhlas o roli trvalých jáhnů kapucín Raniero Cantalamessa.

Petr Havlíček

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.