Rádio Vaticana

Zraněná rodina - 2. část

5.8.2015

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Touto katechezí se vrátíme k našemu zamyšlení nad tématem rodiny. Posledně jsme hovořili o rodinách, které jsou zraněné vzájemným nepochopením mezi manžely, dnes bych chtěl věnovat naši pozornost jiné skutečnosti: totiž jak se starat o ty, kdo v důsledku nevratného selhání jejich manželského svazku uzavřeli nový (civilní) sňatek.

Církev velmi dobře ví, že taková situace odporuje křesťanské svátosti manželství. Přesto ve svém pohledu učitelky čerpá vždy ze svého mateřského srdce; srdce, které je oživováno Duchem svatým a vždy hledá dobro a spásu lidí. To je důvod, proč cítí jako svou povinnost „z lásky k pravdě … dobře rozlišovat jednotlivé situace“. Těmito slovy se vyjádřil svatý Jan Pavel II. v apoštolské exhortaci Familiaris consortio (č. 84) a jako příklad uvedl rozdíl mezi tím, kdo utrpěl rozpad manželství, a tím, kdo jej způsobil. Je třeba takto rozlišovat.

Když se díváme na tyto nové svazky očima malých dětí, ještě naléhavěji vidíme, že je třeba v našich společenstvích rozvíjet skutečné přijetí osob, které prožívají uvedenou situaci. Proto je důležité, aby styl, jakým se v našich společenstvích mluví, a postoj vůči těmto osobám byl veden opatrnou pozorností, zejména k nejmenším. Děti totiž těmito situacemi trpí nejvíce. Vždyť jak bychom mohli těmto rodičům doporučovat, aby dělali vše pro výchovu svých dětí v křesťanském životě a dávali jim příklad přesvědčivé a praktikované víry, kdybychom je zároveň drželi v odstupu od života církevního společenství, jako by z něho byli vyloučeni? Je třeba jednat tak, abychom nenakládali další břemena nad rámec těch, která děti v těchto situacích už musí snášet! Bohužel, počet těchto dětí je opravdu velký. Je důležité, aby pocítily, že církev je jako matka pozorná ke všem (svým dětem) a vždy připravená k naslouchání a k setkání.

Církev v těchto posledních desetiletích ve skutečnosti nebyla necitlivá ani nečinná. Díky prohloubení, jež učinili její pastýři a potvrdili moji předchůdci (v papežské službě), velmi vzrostlo vědomí, že je potřeba bratrského a pozorného přijetí, v lásce a v pravdě, vůči pokřtěným, kteří uzavřeli nový (civilní) sňatek po selhání jejich svátostného manželství; ve skutečnosti tyto osoby nejsou exkomunikovány a nesmí se s nimi jednat, jako by byly vyloučené z církve: tito lidé jsou stále součástí církve.

Papež Benedikt XVI. zasáhl do této otázky, když naléhavě vyzýval k pozornému rozlišování a moudrému pastoračnímu doprovázení, neboť si uvědomoval, že neexistují „jednoduché návody“ (Proslov na VII. Světovém setkání rodin, Milán, 2. června 2012, odpověď č. 5).

Odtud se odvíjí opakovaná výzva pastýřů církve otevřeně a důsledně ukazovat připravenost církevních společenství přijímat (do svého středu tyto osoby) a povzbuzovat je, aby žily a rozvíjely svou přináležitost ke Kristu a k církvi, a sice modlitbou, nasloucháním Božímu slovu, účastí na liturgii, křesťanskou výchovou svých dětí, obětavou láskou a službou chudým a úsilím o spravedlnost a mír.

Biblický obraz Dobrého pastýře (Jan 10,11–18) v sobě shrnuje poslání, které Ježíš dostal od svého Otce: totiž aby dal život za své ovce. Stejný postoj je vzorem také pro církev, která přijímá své syny a dcery jako matka, která za ně dává svůj život. „Církev je povolána, aby byla vždy otevřeným domem Boha Otce.“ – Žádné zavřené dveře! – „Všichni se mohou určitým způsobem účastnit života církve, všichni mohou být součástí jejího společenství. Církev (…) je otcovským domem, kde je místo pro každého člověka s jeho životními obtížemi.“ (Evangelii gaudium, č. 47)

Podobně jsou všichni křesťané povoláni napodobovat Dobrého pastýře. Zejména křesťanské rodiny s ním mohou spolupracovat tím, že se budou ujímat zraněných rodin a budou je doprovázet v životě víry ve společenství. Každý ať přispěje svou částí k přisvojení si postoje Dobrého pastýře, který zná každou ze svých ovcí a žádnou z nich nevylučuje ze své nekonečné lásky.

Přeložil Petr Havlíček SJ

Česká sekce RV