26.7.2015 

Učebnice dějepisu podávají, že zárodkem novodobé demokracie byla britská Magna Charta Libertatum z roku 1215. Avšak ještě předtím roku 1207, byl v severoitalské horské obci Vallisnera promulgován tzv. Status, tedy ústava skládající se z 80 článků, a to znamená osm let před anglickým králem Janem Bezzemkem, který v Runnymede podepsal dokument, jenž je nepřesně považovaný za první svého druhu, totiž za první oficiální omezení svrchované moci panovníka.

V italské obci Vallisnera se každoročně toto historické prvenství slaví. Obec se ne náhodou nacházela na území panství Matyldy Toskánské. Ta proslula jako obránkyně papežství před nadvládou politické moci římského císaře a její hrad Canossa byl svědkem události známé z dějepisu jako pokoření císaře Jindřicha IV., který sem přišel v lednu roku 1077 prosit papeže Řehoře VII. o snětí klatby. Markraběnka Matylda odešla na věčnost roku 1115, ale duch její vlády, proniknutý velkou starostí o chudé, byl na jejím panství počátkem 13. století ještě stále patrný. 4. května roku 1207 svolali Mikuláš a Zibello, páni zdejšího hornatého regionu, shromáždění všech stavů a lidu, aby společně prodiskutovali corpus zákonů, které měly zavazovat každého. Zvláštností je fakt, že nic nebylo uloženo shora. Seniores, tedy navrhovatelé Statutu se při hlasování začlenili mezi homines, tedy lid obecný, který mohl znění zákonů měnit, aby text dosáhl maximální možné shody. Tedy demokracie ante litteram, ještě před tím než dostala jméno.

Každý článek zákona začíná slovy „Statuimus et ordinamus – Stanovujeme a zřizujeme“. Jde o jakýsi občanský zákoník. Nalezneme v něm například pozoruhodný článek, který „stanovuje a nařizuje pro dobro všech, aby se nikdo neopovažoval hrát hazardní hry.“

Hrad Canossa je už dávno v troskách, a dějinný okamžik, kdy se vlády inteligentně ujal lid, je v obci Vallisnera (v nadmořské výši 1018 metrů) připomínán folklórní slavností, shromážděním lidu ve středověkých úborech, dobovou hudbou a starobylou kuchyní.

Zákony dnes nevytváří lid, ba ani jeho zvolení zástupci, nýbrž technokratická elita v pozadí. Hazard nesoucí honosné jméno burza, která má funkci modly, je dnes páteří ekonomického systému, který stojí nad jakoukoli demokracií či monarchií. Je možné si na to stěžovat nebo proti tomu protestovat, což – jak řekl náš český klasik – je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Technický pokrok, bohužel, nevedl k posílení konkrétní participace obyvatel na společenském zřízení. Vedl spíše k iluzorní víře v demokracii, která dnes konkuruje víře v božského Stvořitele. Smýšlení lidu dnes zákony neurčuje, nýbrž je naopak určováno. Nejenom zákony, ale především šířením hromadných emocí a psychóz v takzvaných sdělovacích prostředcích.

A bohužel se zdá jako by schopnost žasnout byla mezi lidmi čím dál tím více vázána pouze k tomu, o čem referují média.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.