Rádio Vaticana

Práce je potřebná pro ekonomii, pro lidskou důstojnost i občanskou příslušnost

21.6.2015

Promluva papeže Františka k pracujícím, Turín

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Zdravím vás, pracující a podnikatelé, veřejní představitelé, mládeži a rodiny přítomné na tomto setkání a děkuji za vaše slova, z nichž vysvítá váš smysl pro odpovědnost před problémy způsobené ekonomickou krizí a svědectví, že víra v Pána a jednota rodiny jsou vám velkou pomocí a oporou.

Moje návštěva v Turíně začíná u vás. Chci především vyjádřit svoji blízkost mladým nezaměstnaným, lidem žijícím z podpory nebo z námezdní práce; ale také podnikatele, rolníky a všechny pracující různých sektorů, zejména ty, kteří se jen s obtížemi uživí.

Práce je nezbytná nejenom pro ekonomii, ale také pro člověka, jeho důstojnost, jeho občanskou příslušnost a také pro sociální inkluzi. Turín je historickým pólem pracovní přitažlivosti, ale dnes silně trpí krizí: chybí práce, vzrostly ekonomické a sociální nerovnosti, mnoho lidí zchudlo a mají problémy z bydlením, zdravím, školstvím a základními potřebami. Imigrace zvyšuje konkurenci, ale nelze z toho vinit migranty, protože oni jsou oběťmi nerovnosti této skartační ekonomie a válek. Je k pláči vidět, co se děje v těchto dnech, kdy jsou lidé traktováni jako zboží!

V této situaci jsme povoláni říci ne skartační ekonomii, která požaduje, abychom si zvykli na vylučování těch, kteří žijí v absolutní chudobě. V Turíně je to přibližně desetina obyvatelstva. Vylučovány jsou děti (porodnost je nulová!), vylučují se staří a nyní se vylučují mladí, kteří tvoří více než 40% nezaměstnaných! Kdo neprodukuje je vyloučen na způsob „použij a zahoď“.

Jsme povoláni znovu důrazně říci ne idolatrii peněz, která nutí stát se za každou cenu součástí mála těch, kteří se navzdory krizi obohacují, aniž by se starali o množství těch, kteří chudnou, ba někdy hladovějí.

Jsme povoláni říci ne korupci, která je natolik rozšířená, že vypadá jako postoj a normální jednání. Nikoli však slovy, ale skutky. Ne mafiánskému spolčování, podvodům, úplatkům a podobným věcem.

Jedině tak spojenými silami můžeme říci ne špatnosti, která plodí násilí. Don Bosko nás učí, že nejlepší metodou je prevence. Také sociálnímu konfliktu třeba předcházet a to spravedlností.

V této situaci, která se netýká jenom Turína, ale Itálie, a je globální a složitá, nelze jenom očekávat „oživení“. Očekávat oživení.. Práce je zásadní – prohlašuje to ve svém úvodu Italská Ústava – a je nutné, aby celá společnost ve všech svých složkách spolupracovala a práce tak byla pro všechny a byla důstojnou prací muže i ženy. To si žádá ekonomický model, který nebude organizován kapitálem a produkcí, ale spíše obecným dobrem. Pokud jde o ženy, jejich práva je třeba chránit důrazně, protože ženy, které nesou větší tíži péče o domov, děti a staré, jsou dosud a také v práci diskriminovány.

Je to velmi náročná výzva, s níž je třeba se vyrovnat solidaritou a širokým rozhledem. Turín je povolán stát se znovu protagonistou nového období ekonomického a sociálního rozvoje ve své rukodělné a řemeslné tradici. Pamatujme, že v biblickém podání Bůh pracuje jako řemeslník. Jste povoláni k rukodělné a řemeslné práci a zároveň ke hledání a inovaci.

Proto je třeba odvážně investovat do formace, snažit se obrátit tendenci, která se v posledních letech projevovala úbytkem středoškolsky vzdělaných a odchodem mnoha mladých ze školy.

Chtěl bych dnes připojit svůj hlas k mnoha pracujícím a podnikatelům žádajícím realizaci sociální a mezigenerační smlouvy,“ jak naznačila zkušenost Agora, kterou činíte na území této diecéze. Dát k dispozici údaje a zdroje v perspektivě „společného úsilí“ je předběžnou podmínkou k překonání nynější obtížné situace a k vytvoření nové identity, která bude odpovídat době a požadavkům tohoto kraje. Nastal čas k reaktivaci mezigenerační solidarity, obnovení důvěry mezi mladými a dospělými. To znamená také konkrétní možnosti půjček pro nové iniciativy, aktivaci stálého směrování a doprovázení v práci, podporovat učební dobu a slučování podniků, profesních škol a univerzit.

Moc se mi líbilo, co jste vy tři (říká papež směrem ke třem osobám, které vystoupily před ním) říkali o rodině, dětech a prarodičích. Nezapomínejte na toto bohatství! Děti jsou příslibem, který je třeba nést dál, tedy práce, o níž jste mluvili a kterou jste obdrželi od svých předků. Staří představují bohatství paměti. Krize nemůže být překonána, nemůžeme vyjít z krize bez dětí, mládeže a prarodičů; síly budoucnosti, ale i paměti minulosti, která nám ukazuje, kam se vydat. Nezapomínejte na to prosím. Děti a prarodiče jsou bohatstvím a příslibem lidu.

V Turínu a v jeho okolí existují dosud značné možnosti investic do pracovních příležitostí. Pomoc je nezbytná, ale nestačí, je zapotřebí promoce, která obrodí důvěru v budoucnost.

To je pár hlavních věcí, které jsem vám chtěl říci. Dodám slovo, které nemíním rétoricky: odvahu, prosím! Neznamená to trpělivost, vzdejte se! Nikoli. Naopak, znamená to: osmělte se, buďte odvážní, jděte dál! Buďte kreativní! Buďte každodenními řemeslníky budoucnosti, silou oné naděje, kterou nám dává Pán a která nikdy neklame. Je však zapotřebí také naší práce. Za to se modlím a celým srdcem vás provázím. Pán žehnej všem a Matka Boží chraň! A prosím, modlete se za mne! Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV