11.6.2015 

Papež František dnes v Klementinském sále apoštolského paláce přijal účastníky 39. konference FAO, tedy Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství v čele s jejím předsedou panem La Mamea Ropatim. Čtyři sta padesát účastníků této konference si vyslechlo obsáhlou promluvu Petrova nástupce, v níž poukázal na „rostoucí počet těch, kteří s obtížemi dosáhnou na pravidelný a zdravý pokrm. Místo abychom jednali, raději tento problém na všech úrovních postupujeme někomu jinému,“ poznamenal papež:

„Naše tendence „zběhnout“ před obtížnými problémy je lidská. Ba dokonce je to postoj, který s oblibou preferujeme, třebaže potom neopomíjíme schůze, konference či redakci nějakého dokumentu. Místo toho bychom však měli reagovat na imperativ, že všichni mají právo na nezbytný pokrm. A práva neposkytují žádnou výjimku.“

Papež připustil, že počet hladovějících na světě se od roku 1992 snížil a to dokonce za rostoucího počtu světové populace. Zneklidňujícím však jsou statistiky plýtvání - řekl dále. „Sem spadá třetina potravinových produktů. A kromě toho je velké množství zemědělských produktů používáno k jiným účelům, které možná nejsou špatné, ale neuspokojují bezprostřední potřeby hladovějících. Omezit plýtvání je proto podstatné a rovněž je třeba zvažovat užívání velkého množství zemědělských produktů k nepotravinovým účelům, ke krmení zvířat či na biopaliva.“

„Snažme se co nejrozhodněji změnit životní styl a možná budeme potřebovat méně zdrojů. Střídmost neodporuje rozvoji, ba naopak. Je zřejmé, že se stala jeho podmínkou. Pro FAO to znamená ubírat se cestou decentralizace, stanout v zemědělském světě a chápat potřeby lidí, kterým je tato Organizace povolána sloužit.“

Další otázka, kterou papež formuloval, je vliv trhu a jeho pravidel na hlad ve světě. „Z vašich studií plyne – řekl papež účastníkům konference FAO – že od roku 2008 se ceny potravin mění, napřed se zdvojnásobily, pak ustálily, ale stále jsou vysoko nad úrovní z předešlých dob. Je správné, že si v této souvislosti děláme starosti s klimatickými změnami, ale nelze přitom zapomínat na finanční spekulace. Například ceny obilí, rýže, kukuřice a sóji, které kolísají na burze, bývají vázány na výnosy a proto čím vyšší je jejich cena, tím větší jsou výnosy.

„Také tady se snažme jít jinou cestou a uznejme, že produkty země mají hodnotu, kterou je možné označit za „posvátnou“, protože jsou plodem každodenní práce lidí, rodin, rolnických komunit. Práce, která je nezřídka vydána nejistotě, starostem spojeným s klimatickými podmínkami a s úzkostmi před možným zničením úrody.“

Papež dále poukázal na to, že účelem Organizace pro výživu a zemědělství by měl být rozvoj zemědělské práce, rybolovu, chovu a lesnictví. V této snaze se však vyskytují další kritické body.

„Stěží přípustná je především všeobecná rezignace, nezájem a absence mnohých, dokonce i států. Někdy se dokonce zdá, že hlad je nepopulární téma, neřešitelný problém, jehož rozuzlení překračuje zákonodárný či předsednický mandát a neumožňuje tak dosažení konsensu. Důvody, které vedou k ideovým, technologickým, odborným a finančním omezením spočívají v nedostatku vůle přijmout závazná opatření, protože se jako za ohradou skrýváme za otázku světové ekonomické krize a za myšlenkou, že hlad je v každé zemi.“

Zapomíná se na to – řekl dále papež – že chudobu nelze vyřešit sociální politikou, protože jde o strukturální problém. „Tento postoj se může změnit, pokud si v mezinárodních vztazích vezmeme k srdci solidaritu a přeneseme ji ze slovníku do politických rozhodnutí.“

Papež dále vyjádřil potřebu výchovy ke správné výživě. Na Severu planety je problémem konzum a plýtvání a na Jihu je to převládající dovoz potravin na úkor místní zemědělské produkce. Papež dále potvrdil existenci práva na vodu, která má být přístupná všem. Naznačil také vážnost problematiky užívání půdy:

„Stále více zneklidňuje skupování zemědělské půdy nadnárodními společnostmi a státy, což nejenom odnímá zemědělcům podstatné dobro, ale přímo narušuje svrchovanost států. Dnes existují mnohé regiony, odkud jsou potravinové produkty vyváženy do zahraničí a místní populace chudne dvojnásobně, protože nemá ani potraviny, ani půdu. A co říci o ženách, které v důsledku nerovnosti práv v mnoha krajích nesmějí vlastnit půdu, kterou obdělávají, což kalí poklidný rodinný život, který je tak neustále ohrožován ztrátou pole? A víme přece, že světová potravinová produkce je v drtivé většině dílem rodinných podniků. Je proto důležité, aby FAO podporovala spoluúčast a rodinné podniky a podněcovala státy, aby rovnoměrně regulovaly užívání i vlastnictví půdy. Tak bude možné odstranit nerovnosti, které jsou dnes středem mezinárodní pozornosti.“

Papež František v závěru své promluvy vybídnul účastníky konference Organizace pro výživu zemědělství k dalšímu společnému boji proti hladu bez postranních úmyslů.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.