6.6.2015 

Promluva papeže Františka na setkání s mladými lidmi, Sarajevu.

Čtyři z vás položí otázky. Připravenou promluvu předám mons. Semrenovi, který vám ji pak rozdá. Nyní vám odpovím na otázky.

První se týkala vlivu médií, televize a internetu. Jednoho mladíka, který se doslechl (viz rozhovor pro argentinský deník Hlas lidu), že se papež více jak dvacet let nedívá na televizi, zajímal důvod této volby.

Papež: Odpovím Ti takto. Kde jsi? (rozhlíží se po okolo stojících). Nemohu totiž odpovídat, když tě nevidím…
Ano, někdy v polovině roku 1990 jsem jednou v noci pocítil, že mi to nedělá dobře. Odcizovala mne, odváděla.. a tak jsem se rozhodl se na televizi nedívat. Když jsem chtěl vidět nějaký hezký film, šel jsem do auly s televizorem na arcibiskupství a díval jsem se tam. Ale jenom na ten film… Ale televize mne odcizovala, odváděla mne mimo mne, nepomáhala mi. – Je ale pravda, že já jsem z doby kamenné! Jsem starý!
Chápu, že dnes je jiná doba. Žijeme v době obrazů. A to je velmi důležité. V době obrazů se musí dělat totéž, co v době knih, totiž volit si, co mi prospívá! Z toho plynou dvě věci. Za prvé: odpovědnost televizních stanic za vysílání pořadů, které jsou dobré, prospívají hodnotám, které vytvářejí společnost, posouvají nás vpřed a nesrážejí nás dolů. Programy mají napomáhat tomu, aby opravdové hodnoty sílily, mají nás připravovat na život. V tom spočívá odpovědnost televizních stanic. Za druhé je tu umění vybírat si programy a to je naše odpovědnost. Pokud vidím program, který mi neprospívá, snižuje hodnoty, činí mne vulgárním, přináší špínu, musím změnit kanál. Jako se to dělalo v mojí době kamenné. Když byla nějaká kniha dobrá, četl jsi ji; když ti kniha škodila, odložil jsi ji. A potom je zde třetí bod a tím je špatná fantazie, tedy taková fantazie, která zabíjí duši. Pokud jako mladý lpíš na komputeru a stáváš se jeho otrokem, ztrácíš svobodu! A pokud v komputeru hledáš něco nečistého, pak ztrácíš důstojnost.
Dívat se na televizi a používat komputer ke krásným a velkým věcem, je dobré a umožňuje růst. To je dobré!“

Druhá otázka se týkala vztahu papeže k mládeži. „Vnímáte radost a sympatie, jakou vám projevuje zdejší mládež?“

Papež: „Popravdě řečeno, při setkání s mladými lidmi vnímám radost a lásku, kterou v sobě nosí, nejenom vůči mně, ale k ideálům a k životu. Chtějí růst! Vy jste však myslím něčím výjimeční, protože jste první poválečná generace. Jste jarními květy, jak řekl mons. Semren. Květy, které chtějí vpřed a nechtějí se vracet k ničení, k tomu, co nás navzájem činí nepřáteli. Vnímám ve vás tuto ochotu a toto nadšení. A to je pro mne nové. Vidím, že si nepřejete zkázu. Nechcete být nepřáteli sobě navzájem. Chcete jít spolu, jak říkala Naděžda. A to je velkolepé. Vidím to v této generaci a určitě ve vás všech. Pohleďte do svého nitra vy, kdo máte stejnou zkušenost jakou popisoval Darko, totiž »nebýt „oni“ a „já“, nýbrž „my“«. Chceme být „my“, nikoli proto, abychom ničili svoji vlast, devastovali zemi. Ty jsi muslim, ty žid, ty jsi pravoslavný, ty katolík, ale všichni jsme „my“. Toto znamená tvořit pokoj! A to je vlastní vaší generaci a vaší radosti. Máte velké povolání: nestavět nikdy zdi, ale jenom mosty. A to je radost, kterou ve vás shledávám. Děkuji.“

Třetí otázka se týkala tématu míru a toho, jak jej šířit?

Papež: „Trochu budu v odpovědi opakovat, co jsem už řekl. Všichni mluví o míru: někteří mocní této země mluví a říkají o míru krásné věci, ale přitom prodávají zbraně! Od vás očekávám poctivost, tedy čestnost v tom, co myslíte, cítíte a co děláte. Všechny tři věci společně. Opak se nazývá pokrytectví! Před lety jsem viděl film o jednom městě, nepamatuji si jméno. Byl to německý film Die Brücke - Most (film z roku 1959). Nevím, jak se jmenuje ve vašem jazyce. V něm je vidět, jak most vždycky spojuje. Když se most nepoužívá k tomu, abychom jeden ke druhému chodili a nesmí se po něm chodit, je to zkáza pro celé město a pro veškerý život. Od vás, od této první poválečné generace tedy očekávám poctivost a nikoli pokrytectví, jednotu, stavění mostů a možnost přecházet z jedné strany na druhou. To je bratrství.“

Mir vama. (Pokoj s vámi!)
Nyní se musím rozloučit. Prosím vás, modlete se za mne. Bůh vám žehnej.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.