Potratem se nic nevyřeší, řekl papež rodičům postižených dětí

30.5.2015 

Papež František v pátek večer přijal v kapli Domu sv. Marty skupinu dvaceti vážně nemocných dětí, které se svými rodinami a průvodci (z Italské národní jednoty pro dopravu nemocných do Lurd a mezinárodních svatých míst - UNITALSI) jedou na pouť do Lurd nebo italského Loreta. Podobné setkání se uskutečnilo také před dvěma lety (31.5.2013). Podle informací vatikánského tiskového mluvčího ve skupině převažovali školáci ve věku 7 až 14 let, ale bylo tu také několik dvou- až tříletých dětí. Za všechny papeže pozdravila dívka, která právě prodělala operaci mozkového nádoru. Devítiletá Michelle se účastnila obou setkání s papežem a ujistila Svatého otce, že děti, které přijely minule, se za něj stále modlí, i když některé už v nebi. Dále promluvil otec desítiměsíčního chlapce, který se narodil s vážným nervovým postižením a po rozhodném odmítnutí potratu.

“Nevíme, jak dlouho s námi náš syn Ondřej Maria zůstane a jaký plán si Bůh připravil pro něj, pro nás i pro všechny přítomné bratry a sestry, kteří sdílejí život s nemocným dítětem. Víme ale, že jsme byli povoláni k čemusi mimořádnému (…) a že naše dítě se – zcela neuvěřitelně – stává naším učitelem. Věříme, že nám Bůh dal toto veliké povolání – být dvakrát rodiči. Přirozenými rodiči a průvodci mimořádného dítěte, které je zvláštním darem Boha Otce.“

Papež František objal každého z přítomných návštěvníků a poté pronesl velice hluboké a spontánní rozjímání nad smyslem dětského utrpení:

“Neexistují pro ně vysvětlení. Je to tajemství. Mnohokrát přitom myslím na Matku Boží, které předali mrtvé a krvácející tělo jejího syna, poseté ranami. Matka Boží toto tělo hladila, ale nerozuměla. Vzpomínala na to, co jí řekl anděl: Bude z něj Král a veliký prorok. A ve svém nitru by jistě chtěla odpovědět: Jsi lhář, podvedl jsi mne. Také ona neznala odpověď. (…) Když se děti kolem dvou let začínají ptát: Proč?, nechtějí slyšet vysvětlení. Chtějí na sebe pouze přitáhnout tatínkovu a maminčinu pozornost. Můžeme se tedy Pána ptát: Ale proč? Proč děti trpí? Proč zrovna toto dítě? Pán nic nevysloví, ale pocítíme na sobě Jeho pohled, a to nám dodá sílu.“

Petrův nástupce rodiče nemocných dětí vyzval, aby se nebáli a kladli Bohu tuto vyzývavou otázku po smyslu dětského utrpení. Bůh jim na vysvětlenou odpoví: Také můj Syn trpěl. Avšak nejdůležitější je Boží pohled.

“Možná se zeptáte – jste biskup, vystudoval jste teologii, copak nám neřeknete nic jiného? Ne. Trojice, eucharistie, Boží milost, utrpení dětí, to všechno jsou tajemství. A do tohoto tajemství můžeme vstoupit pouze díky láskyplnému Božímu pohledu. (…) Opravdu vám nemám co říci, pouze tolik, že obdivuji vaši sílu a odvahu.“

Svatý otec ocenil přístup manželů, kteří nesvolili k potratu postiženého dítěte.

“Nikdy, opravdu nikdy nic nevyřešíme tím, že se zbavíme člověka. Tak si mezi sebou vyřizují účty mafiáni.(…) Do světa, který každodenně odepisuje ty, kteří se mu nehodí, vnášíte hrdinství. Dovoluji si to říci nikoli proto, abych vám lichotil, ale z hloubi srdce. Jste malými hrdiny života. Častokrát jsem vyslechl starosti rodičů jako jste vy a jsem si jist, že také vy se obáváte toho, aby váš syn nebo dcera nezůstali jednou v životě sami. Je to snad jediná okolnost, za jaké rodiče prosí Pána, aby k sobě dříve povolal děti, aby nezůstaly osamoceny. A to je láska.“

Papež rodiče nemocných dětí ujistil, že se za jejich rodiny modlí. A jak podotkl, není to pouze otázka chvilkového soucitu, nýbrž trvalého doprovázení modlitbou na jejich cestě odvahy a kříže. Páteční podvečerní setkání ve vatikánské kapli Ducha svatého zakončila společná mariánská modlitba.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.