9.4.2015
„Mezi špičkovým finančnictvím a politickou mocí existuje spojení, které lze stěží dohlédnout, ale pravděpodobně se obě strany podporují navzájem,“ řekl státní sekretář Svatého stolce, kardinál Pietro Parolin, při prezentaci posledního čísla italského časopisu Limes, věnujícího se geopolitice, na téma „Peněžnictví a impérium“ (31. března 2015). Kardinál Parolin, který podal obsáhlý přehled ekonomických dějin posledního století z hlediska výpovědí papežského magisteria, zvláště papeže Františka, zdůraznil, že „velký kapitál tíhne k financování stabilních mocností a nejvýnosnějších aktivit, které se dnes pojí se sofistikovanou technologií, a tento úvěr je nepřístupný lidu. Církev a Svatý stolec však nepřestává hlásat nadřazenost člověka nad kapitálem.“ Vystoupení kardinála Parolina publikoval minulý týden deník L´Osservatore Romano (2.dubna) i časopis Limes
Vatikánský státní sekretář v této souvislosti připomněl také několik faktů týkajících se peněžního institutu městského státu Vatikán (IOR). „V Itálii – řekl kardinál Parolin – bylo v roce 2012 celkem 700 bankovních institucí, které disponovaly 32 tisíci úředními přepážkami s celkovým obratem 4 200 miliard euro. Institut náboženských děl, tedy tzv. vatikánská banka disponující jediným kontaktním úřadem, publikoval ve stejném roce údaje o svých aktivech, která činila 4,2 miliardy euro. Italská národní banka označuje za malé banky ty, které mají aktiva od 1,3 do 9 miliard euro. Vatikánská banka je tedy malá banka, která tvoří 0,1 procenta italské bankovní soustavy. Klást proto reformu římské kurie a dalších institucí Svatého stolce, včetně vatikánské banky, do souvislosti geopolitických vztahů mezi peněžnictvím a impériem, znamená porovnávat Švýcarskou gardu a armádu nějakého velkého státu, podotkl italský kardinál s úsměvem.
Poukazuje-li proto papež František na problém vazby mezi peněžní a politickou mocí v mezinárodním měřítku, jde mu o něco zcela jiného, řekl dále kardinál Parolin. „Zavrhuje především válku, což je téma, které je součástí papežského magisteria během celého dvacátého a jednadvacátého století. Zavrhuje také nacionalismus a každý nárok na nadvládu. Během posledních pontifikátů je důraz kladen především na to, aby peněžnictví nebylo autonomním a neregulovaným prvkem nevázaným na reálnou ekonomiku, ale aby sloužilo produkci, vytvářelo pracovní místa a v posledku tedy sloužilo rodinám a lidem.“
„Je zapotřebí, řekl dále vatikánský státní sekretář, prosazovat hluboké přijetí etické odpovědnosti mezi finančníky a připomínat normu, která má povahu přirozeného zákona spíše než náboženského, totiž nelhat, a to ani prostřednictvím cenných papírů a sofistikovaných matematických formulí. Je zapotřebí připomínat vládám stejně jako podnikatelům, že musí existovat odůvodněná vazba mezi produkcí, službami a úvěrem a že úvěr nelze donekonečna a nedefinovatelně vzdalovat produkci. Nakonec je zapotřebí navrátit značnou část podílu na správě úvěru lokalitám, menším podnikům a chudým a prolomit tak to, co může být perverzním svazkem peněžnictví a politické moci.“
Podle papeže Františka – řekl dále kardinál Parolin – „musí reforma světového finančnictví vést skrze opravdovou změnu smýšlení mezi politiky, podnikateli a dalšími ekonomickými představiteli. Současně však Svatý otec volá po změně zdola, která vyprostí nemajetné lidi z vězení dobročinnosti sloužící politickému ovládání mas a uvolní síly jednotlivců, rodin i sdružení,“ řekl mimo jiné státní sekretář Svatého stolce kardinál Parolin.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.