21.3.2015
Promluva papeže předaná písemně vězňům, Poggioreale v Neapoli.
Jsem rád, že se jsem při své návštěvě Neapole mezi vámi. Děkuji Claudiovi a Pasqualemu, kteří jménem všech promluvili. Toto setkání mi umožňuje vyjádřit vám svoji blízkost slovem a láskou Ježíše, který přišel na zem naplnit naši naději a zemřel na kříži, aby zachránil každého z nás.
Nezřídka pociťujete zklamání, malomyslnost a opuštěnost ode všech. Bůh však na svoje děti nezapomíná a nikdy je neopouští! Je vždycky po našem boku, zejména ve chvíli zkoušek; je Otcem „bohatým na milosrdenství“ (Ef 2,4), který na nás vždycky hledí klidně a laskavě a stále nás očekává s otevřenou náručí. Toto je jistota, která vlévá útěchu a naději zvláště v těžkých a smutných okamžicích. I když jsme v životě chybili, Pán nám nepřestává ukazovat cestu zpět k setkání s Ním. Ježíšova láska ke každému z nás je zdrojem útěchy a naděje. Je to naše základní jistota. Nic nás nebude nikdy moci odloučit od lásky Boží! Ani mříže vězení. Jediné, co nás může od Něho odloučit, je náš hřích. Avšak uznáme-li jej a s upřímnou lítostí vyznáme, stane se právě tento hřích místem setkání s Bohem, který je Milosrdenstvím.
Drazí bratři, znám vaše bolestné situace. Přichází mi mnoho dopisů od vězňů z celého světa, některé jsou opravdu dojemné. Vězni jsou často drženi v podmínkách člověka nedůstojných a potom se nedovedou opět zařadit do společnosti. Díky Bohu však existují ředitelé, kaplani, vychovatelé a pastorační asistenti, kteří vám dovedou být nablízku správným způsobem. A existují i dobré a výmluvné zkušenosti se zařazením do společnosti. Je třeba na tom pracovat, rozvíjet tyto pozitivní zkušenosti, které umožňují růst v odlišném zaměření v občanském i církevním společenství. Základem tohoto úsilí je přesvědčení, že láska může vždycky člověka změnit. Potom se okraj společnosti, kterým vězení v záporném smyslu může být, promění na místo inkluse a podněcuje celou společnost, aby byla spravedlivější a pozornější k lidem.
Zvu vás, abyste žili denně každou chvíli v přítomnosti Boha, kterému patří budoucnost světa i člověka. Toto je křesťanská naděje, že totiž budoucnost je v rukou Božích! Dějiny mají smysl, protože jsou obývány Boží dobrotou. Proto i uprostřed mnoha někdy závažných problémů neztrácíme svoji naději v nekonečné Boží milosrdenství a v Boží prozřetelnost. S touto pevnou nadějí se připravme na blížící se Velikonoce, zaměřme s rozhodností svůj život k Pánu a udržujme v sobě plamen Jeho lásky.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.