Rádio Vaticana

Petrův nástupce přijal biskupy Bosny a Hercegoviny

16.3.2015

Papež František se dnes setkal s biskupy Bosny a Hercegoviny, kteří zahajují kanonickou návštěvu ad limina. Audience se konala necelé tři měsíce před plánovanou jednodenní pastorační cestou římského biskupa do Sarajeva, sídla metropolity kard. Vinka Puljiče. Katolická církev v Bosně a Hercegovině dnes čítá zhruba 450 tisíc věřících, zejména chorvatské národnosti, z celkového počtu čtyř milionů obyvatel. Administrativně se člení do čtyřech diecézí, ke kterým se v roce 2011 přidružil vojenský ordinariát. A právě jeho biskup, mons. Tomo Vukšič, poskytl rozhovor naší rozhlasové stanici.

“Očekáváme papežovu návštěvu v souladu s tím, co o ní prohlásil on sám: Pojedu do Sarajeva, abych povzbudil tamní katolické věřící, podnítil kvas dobra, přispěl k upevnění bratrství, pokoje, mezináboženského dialogu a přátelství. Papež u nás najde církev, která jej miluje a těší se z jeho návštěvy. Vyhnul bych se pojmu „mučednická církev“ a přiklonil bych se k označení „církev trpící“. To je rys, který naši církev doprovází již po staletí – od osmanské říše, přes období dvou Jugoslávií, kdy církev opět za komunismu trpěla, až do poslední války. Jsme postní církev, které Boží prozřetelnost vyhradila úlohu, aby svědčila také v utrpení. Cítíme se jako misionáři a díky Bohu zjišťujeme, že i v takovýchto situacích je možné žít a vydávat svědectví.“

Jaké úkoly stojí před katolickou církví v Bosně a Hercegovině?

“Jsou to demografické otázky. Mnoho uprchlíků, obětí poslední války, se nevrátilo. Bylo povinností místních i mezinárodních politických sil, aby zajistily tuto možnost návratu, avšak bohužel se nic nestalo. Na katolickou církev tato skutečnost dopadá velice silně, protože ztratila několik stovek tisíců věřících kvůli nedostatku práce, z ekonomických či jiných příčin. Nyní probíhá pomalá, ale nezvratná emigrace na Západ, kam odcházejí zejména mladí lidé. Dalším problémem je nízká porodnost, přibývá pohřbů, ale ubývají křty. A samozřejmě, jako všude jinde na světě, před námi stojí pastorační práce.“

A její součástí je v zemi s muslimskou převahou zejména mezináboženský dialog. Jak vícekrát zdůraznil kard. Vinko Puljič, vztahy mezi jednotlivými náboženskými komunitami jsou výrazně lepší než před dvaceti lety, nikoli však ideální. Katolická menšina zažívá diskriminaci v sociální a administrativní oblasti, kupříkladu při hledání práce. Zatímco je byrokraticky velice zdlouhavé získat povolení pro stavbu kostela, pouze v Sarajevu vzniklo v posledních letech 70 nových mešit. Tento vývoj se podepisuje také na školních osnovách. Biskup Vukšič k tomu podotýká:

“Dialog mezi náboženskými komunitami skutečně existuje, a to nejenom na institucionální úrovni, ale především na každodenní rovině mezilidských vztahů. Věřící různých náboženství se denně potkávají na ulici, v dopravních prostředcích a na pracovišti a žijí spolu. A to je možná na dialogu to nejdůležitější!

Soudí vojenský ordinář Bosny a Hercegoviny. V psaném textu, který papež rozdal jejím biskupům, se zmiňuje právě o problematice emigrace a mezináboženského kontextu. Z vnitrocírkevních otázek se papež dotýká složitých vztahů mezi diecézním klérem a řeholníky. Je nutné bdít nad tím, aby řeholní služba a charismata skutečně směřovaly k budování Božího království a nebyly poznamenány dílčími zájmy, naléhá František. V samém závěru svého listu vybízí rovněž samotné bosensko-hercegovinské biskupy, aby v jednotě s Petrovým stolcem usilovali o vzájemné společenství navzdory existující osobitosti. „Je nezbytné jednat na základě příslušnosti k témuž biskupskému sboru, veškeré další úvahy jsou podružné a podléhají analýze ze zorného úhlu katolicity vaší víry a služby“, připomíná papež Biskupské konferenci Bosny a Hercegoviny.

Jana Gruberová