2.3.2015 

Je snadné soudit druhé, ale na křesťanské cestě lze konat pokroky jedině v moudrosti založené na obviňování sebe samého – kázal dnes papež František, který po duchovních cvičeních v minulém týdnu navázal na pravidelné ranní slavení eucharistie s účastí různých skupin věřících v kapli Domu sv. Marty.

Dnešní liturgická čtení byla zaměřena na téma milosrdenství. Papež nejprve zmínil, že „hříšníci jsme všichni nikoli teoreticky, ale skutečně“, a věnoval se „křesťanské ctnosti či schopnosti obviňovat sebe sama. Je to víc než ctnost, je to první krok toho, kdo chce být křesťanem.“

„Všichni jsme mistry, doktoři v ospravedlňování sebe samých. Říkáme: »Já jsem to nebyl. Ne, to není moje vina nebo ne tak docela. Věci se mají jinak.« Všichni máme vysvětlující alibi svých nedostatků, svých hříchů a často jsme schopni se tvářit nevinně »Já nevím. To ne já, asi někdo jiný«. Takto se v křesťanském životě vpřed nepostupuje.“

„Je snadnější obviňovat druhé“ – pokračoval papež – „ale pokusíme-li se jednat jinak, stane se něco pozoruhodného. Když totiž začneme vidět, čeho jsme schopni, cítíme nejprve nechuť, odpor, ale potom se dostaví pokoj a ozdravení. Když například objevím ve svém srdci závist – vysvětloval dále papež František – a zjistím, že kvůli této závisti jsem schopen druhého očernit a morálně zabít, pak pěstuji moudrost obviňování sebe sama. Pokud se nenaučíme tomuto prvnímu životnímu kroku, nikdy v křesťanském, duchovním životě nedosáhneme pokroku.“

„To je první krok: obvinit sebe sama. Bez toho, že bych to říkal. Jenom ve svém svědomí. Jdu po ulici kolem vězení: »Tihle si to zasloužili.«. Víš ale, že nebýt Boží milosti, byl bys tam? Pomyslel sis, že jsi schopen udělat to, co oni, ba ještě horší věci? - V tom spočívá obviňování sebe samého, totiž neskrývat sobě samému kořeny hříchu, které jsou v nás, a spoustu věcí, kterých jsme schopni, byť nejsou vidět.“

Potom papež František poukázal na další ctnost: zahanbení před Bohem, tedy určitý typ dialogu, ve kterém připouštíme zahanbení nad svým hříchem a poznáváme velikost Božího milosrdenství:

„Tobě Pane, náš Bože, milosrdenství a odpuštění. Zahanbení mně a tobě milosrdenství a odpuštění. Prospěje nám, budeme-li tento dialog v postní době pěstovat a obviňovat sami sebe. Prosme o milosrdenství. V evangeliu říká Ježíš jasně: »Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec« (Lk 6,36). Kdo se naučí obviňovat sebe sama, je milosrdný vůči druhým. »Kdo jsem já, abych jej soudil, když jsem schopen konat horší věci?«“

Věta »Kdo jsem já, abych soudil druhého« - řekl dále papež – odpovídá Ježíšově pokynu: „Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno“ (Lk 6,37). Avšak nám – podotkl – se líbí soudit a očerňovat druhé...

„Kéž nám Pán v této postní době – uzavíral papež – daruje milost naučit se obviňovat sebe, uvědomovat si, že jsme schopni horších věcí, a říkejme: »Smiluj se nade mnou, Pane, pomoz mi se stydět a obdař mne milosrdenstvím, abych mohl být milosrdný vůči druhým«.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.