26.1.2015 

Po šestidenní pastorační cestě do Vietnamu se dnes do Vatikánu vrátil prefekt Kongregace pro evangelizaci národů. Kard. Fernando Filoni poskytl naší rozhlasové stanici bilanční rozhovor a ihned na počátku upozornil na obrovský rozkvět vietnamské církve.

“Máme tu církev s opravdovou hojností povolání, jak mužských, tak ženských. Místní kněží pracují skutečně dobře, jsou zapojeni do řady aktivit, jak jsem mohl zjistit při návštěvě různých diecézí. Co se týče věřících, přirovnal bych jejich city tak trochu k tsunami. Jsou si především výjimečně vědomi svého křesťanství, mají záviděníhodnou zbožnost a také obrovskou náklonnost ke svým kněžím i biskupům, kterou projevují strhujícím způsobem. Velice milují papeže, jak mi vícekráte potvrdili. Vietnamská církev je tedy navýsost živá a pracovitá, každodenně reaguje na sociální a lidská očekávání v zemi. Musím říci, že to pro mne byl objev, který předstihl vše, co jsem slyšel a četl.“

Kromě pastorační návštěvy vietnamských diecézích jste rovněž vedl rozhovory na nejvyšší úrovni se zástupci státu a komunistické strany. Jaké reakce jste tu zaznamenal?

“Všechny místní noviny – ve vietnamském i anglickém jazyce – přinesly nejenom fotografie z různých setkání, ale zároveň také oceňovaly dobrou existující spolupráci mezi státem, katolickou církví a Svatým stolcem. Mluvil jsem s nejvyššími představiteli úřadu pro náboženské záležitosti hanojské vlády, s ministerským předsedou a tajemníkem komunistické strany. Na všech úrovních mne přijali s velkou pozorností a po setkání vyjádřili svou spokojenost, jak mohli konstatovat nerezidující apoštolský nuncius ve Vietnamu, mons. Girelli, a také předseda tamní biskupské konference spolu s dalšími biskupy, kteří byli na setkáních přítomni.“

Vietnamská církev nicméně ve své činnosti podléhá vládním omezením. Myslíte, že vaše pastorační návštěva v této souvislosti znamená nadějnější budoucnost?

“Omezení se netýkají víry a nejsou pro ní namířena. Jde tu o některé zvláštní otázky, o kterých je třeba zahájit dialog, jak uvedli sami církevní představitelé. Myslím, že perspektivy tu spočívají zejména v misijním poslání církve. Vietnamská společnost se rychle mění na ekonomické i sociální úrovni, ale je dosud tradičně provázána s hodnotami buddhismu a konfucianismu. Hlásání evangelia se tedy musí vtělit do takových forem, aby bylo srozumitelné a bylo přijímáno. Misie mezi etnickými menšinami jsou mnohem uspokojivější – kupříkladu v diecézi Hung Hoa jsme se v jedné farnosti setkali s dvěma sty novokřtěnci, převážně členy domorodých kmenů. V diecézi Da Nang jsme slavili křest padesáti dospělých z místního kmenového etnika. Myslím, že na této rovině práce dobře pokračuje. Bylo tu také hodně řeholnic z menšinových etnik – to pro mne byla novinka, o které jsem nevěděl a která svědčí o domorodé pastoraci v kmenovém společenství. Dosud nemáme kněze z vietnamských domorodých kmenů, ale všichni usilují o povolání v tomto směru, aby budoucí domorodí kněží pracovali ve svém původním prostředí.“

Vaše cesta tedy potvrdila asijskou prioritu papeže Františka?

“Papeži leží na srdci evangelizace asijského kontinentu stejně jako skutečnost, že toto tisíciletí má být věnováno evangelizaci Asie, jak vyslovil už sv. Jan Pavel II. Papežovy současné apoštolské cesty toto úsilí dokazují. Lidé ve Vietnamu často žádali, aby papež za nimi přijel. „Řekněte mu, ať nad námi jenom nepřelétá letadlem, ale také někdy vystoupí“, opakovali při mnoha příležitostech. To je velmi krásné. Tito věřící zcela jasně cítí, že papež přináší misionářský elán, který na asijském světadíle dosud může nalézat široký prostor.“

Uzavírá po návratu z Vietnamu prefekt Kongregace pro evangelizaci národů.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.