Mons. Montenegro: Jsem rád, že nás papež tu a tam pokárá

5.1.2015 

Nikoli kariéra, nýbrž služba. Takto na udělení kardinálského titulu reaguje arcibiskup sicilského Agrigenta, Francesco Montenegro. Vatikánský rozhlas se jej ptal, s jakými pocity si vyslechl své jméno mezi dvacítkou nově jmenovaných kardinálů.

“Především to bylo překvapení, protože jsem nic takového nečekal. O jmenování jsem se dokonce dozvěděl až se zpožděním, poněvadž jsem v té době sloužil mši, po které jsem se zprávu teprve dozvěděl. Skutečně si nevymýšlím, když řeknu, že jsem to neočekával.“

Papež vybral lidi, kteří zastupují ony periferie, na kterých mu zvláště záleží. Možná je Agrigento právě jednou z nich…

“Myslím, že také tato skutečnost hraje svou roli v tom, proč si papež vybral právě mne. Domnívám se, že jeho volba je gestem pozornosti vůči kraji, o kterém vždy říkám, že je poslední v řadě. Jsme poslední v Itálii i v Evropě. To, že se papež podíval naším směrem, je rovněž známkou ocenění toho, co naši lidé dělají pro přijetí cizinců, pro chudé. A také znamení úcty ke kraji, který se potřebuje pozdvihnout…“

Také o letošních vánocích neustal příliv migrantů na sicilské pobřeží. Vylodilo se tu nejméně tisíc lidí…

“Ano, a bude to nadále pokračovat. Častokrát přitom mluvíme o „krizové situaci“ a tváříme se překvapeně. Myslím si naopak, že tyto věci už jsou na denním pořádku, protože ti lidé chtějí žít, prchají před chudobou a násilím. Stejně jako jsme to v jiném čase dělali my, Italové, a opět se k tomu vracíme. Také oni touží po jiném a lepším životě.“

Mons. Montenegro byl po jedno pětileté období (2003-2008) předsedou italské Charity. V rámci Italské biskupské konference od roku 2013 vede komisi pro migranty a zároveň nadaci Migrantes. Papeže Františka doprovázel při první italské cestě pontifikátu na ostrov Lampedusa.

“Byla to pro mne mimořádná chvíle. Stál jsem vedle něj a cítil jsem chvění jeho srdce, když několikrát zopakoval: „Jaké utrpení!“ Vnímali jsme ho jako pastýře, jehož srdce tluče pro lidi, které má rád i pro ty, kteří přicházejí z dálky. Byl to slavnostní okamžik.“

Jak se připravujete na své kardinálské působení ve světle katalogu kuriálních nemocí a pokušení, který papež František nedávno vyjmenoval?

“Myslím, že Pán klepe na dveře a zve mne, abych je měl stále více otevřené. Až doposud spočívala má služba v tom, že jsem měl stále dveře i okna srdce dokořán. Cítím ale, že Pán chce, abych je otevřel ještě víc. Služba církvi pro mne až do nynějška byla radostí i závazkem, a tak tomu bude i nadále. Vím, že nyní nemohu zpomalit a zastavit se. Jsem rád, že nás papež tu a tam pokárá a upozorní na větší věrnost evangeliu. Pokouším se o ni usilovat v církvi, kde sloužím. Nic se tedy nemění – budu pokračovat, a to, jak už jsem řekl, na vyšší obrátky.“

Arcibiskup Montenegro pro italské novináře uvedl, že telefonicky poděkoval papeži za důvěru, kterou do něj vložil. „Papež mne požádal, abych pracoval v chudobě. Nedal mi žádné jiné doporučení než tuto větu: „Žij chudě“. Myslím, že to je klíč ke všemu ostatnímu“, sdělil italskému tisku pastýř sicilského Agrigenta.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.