Ošetřovat rány a léčit se z prohřešků, popřál papež vatikánským zaměstnancům

22.12.2014 

„Pýcha proměnila anděly v démony, pokora staví lidi na roveň andělům.“ Tato citace ze sv. Augustina uvozuje promluvu Svatého otce Františka, kterou dnes v poledne oslovil vatikánské zaměstnance a spolupracovníky, shromážděné v aule Pavla VI. „Nechtěl jsem, aby mé druhé římské vánoce uběhly, aniž bych pozdravil kuriální zaměstnance, včetně oněch takzvaně „neznámých a neviditelných“, prohlásil papež v úvodu. Poté pracovníky vyzval, aby v přípravě na slavnost Narození Páně rozjímali nad textem, který dopoledne pronesl pro představené v římské kurii, a aby si došli ke zpovědi.

“Když svatý Pavel mluví o Kristovu tělu, říká (…): »Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý« (1 Kor 12,21-25). Při myšlence na tato slova a na vás, kteří jste součástí kurie a vytváříte z ní živé, dynamické a dobře pěstěné Tělo, jsem jako výchozí bod našeho setkání zvolil slovo „péče“.

Petrův nástupce tento pojem objasnil na výjevu matky, která ošetřuje svého nemocného syna. Pečuje o něj s oddaností, bere na sebe jeho bolest, nehledí na čas a únavu, nýbrž pouze touží po jeho uzdravení. Nadcházející vánoce se proto mohou stát příležitostí k ošetření jakékoliv rány a k léčení všech nedostatků, vyzdvihl papež a předložil svým podřízeným jakýsi dekalog na slovo „péče“ (italsky cura, které ovšem nijak etymologicky nesouvisí s curia, tedy kurií).

“Vybízím vás,
abyste pečovali o svůj duchovní život, o vztah k Bohu, který je oporou všeho, co děláme a co jsme. Křesťan, který se neživí modlitbou, svátostmi a Božím slovem, nevyhnutelně vadne a usychá. Pečovat o duchovní život.
abyste pečovali o rodinný život a dávali svým dětem a drahým nejenom peníze, ale především čas, pozornost a lásku,
abyste pečovali o své vztahy s druhými, proměňovali víru v život a slova v dobré skutky, zaměřené zejména na nejpotřebnější lidi,
abyste pečovali o svůj jazyk. Očistili jej od urážlivých a hanlivých slov i od frazeologie světského úpadku,
abyste léčili rány srdce olejem odpuštění. Odpouštěli lidem, kteří vás zranili, a ošetřovali rány, které jsme způsobili druhým,
abyste dbali na svou práci. Vykonávali ji s nadšením, pokorou, kompetencí a zanícením, s duší, která dokáže děkovat Pánu,
abyste se opatrovali před závistí a žádostivostí, nenávistí a zápornými city, které užírají náš vnitřní pokoj a mění nás na lidi zničené a ničící,
abyste se opatrovali před záští, vedoucí k pomstě, před leností, vedoucí do existenciální eutanázie, před ukazováním prstem, vedoucím k domýšlivosti, a před neustálým stěžováním, dovádějícím k zoufalství. Vím, že někdy člověk někoho pomluví, aby si uchoval pracovní místo, nebo aby se obhájil. Chápu tyto situace, ale takováto cesta dobře nekončí. Nakonec se tu všichni zničíme a ničemu to neposlouží. Spíše Pána prosme o moudrost, abychom se včas dokázali kousnout do jazyka, abychom neřekli nespravedlivá slova, která zanechávají hořkost v ústech,
abyste pečovali o nejslabší bratry, (…) tedy starali se o staré lidi, nemocné, hladové, bezdomovce a cizince. Podle toho totiž budeme souzeni.
abyste dbali na slavení vánoc nikoli ve smyslu komerčního konzumismu, vnějšího dojmu, neužitečných dárků nebo zbytečného plýtvání, nýbrž naopak jako svátku radosti z přijetí Pána v jesličkách a v srdci.

Každý by se měl zamyslel nad tím, čemu věnovat největší péči, doplnil Svatý otec. Avšak jedna starost je zcela zásadní, zdůraznil.

“Především pečovat o rodinu! Rodina je poklad, děti jsou poklad. Rodiče si mohou položit otázku, zda mají čas hrát si s dětmi. Hra s dětmi je něco velmi krásného. Tady se zasévá budoucnost.“

Pomysleme, jak by se změnil svět, kdyby každý z nás ihned začal velkoryse a seriózně pečovat o svůj vztah k Bohu a k bližním, poznamenal papež František. Kdybychom nalezli svůj poklad a sílu v pokoře. Častokrát totiž máme z pokory a něhy strach.

“Toto jsou pravé Vánoce. Oslavovat chudobu Boha, který se zřekl sám sebe a vzal na sebe přirozenost služebníka (Flp 2,7), Boha, který obsluhuje u stolu (Lk 22,27), Boha, který se skrývá před moudrými a chytrými a odhaluje se maličkým (Mt 11,25), „Syna člověka, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny (Mk 10,45).“

Avšak Vánoce jsou zejména oslavou pokoje, který na zem přineslo dítě Ježíš a o kterém zpívají andělé, dodal Svatý otec. Tento pokoj potřebuje náš zápal a naši péči, které zahřejí mrazivá srdce, povzbudí duše bez důvěry a ozáří pohaslý zrak světlem Ježíšovy tváře.

“Nechtěl bych zakončil své přání, aniž bych vás požádal o odpuštění za nedostatky z mé strany nebo ze strany mých spolupracovníků a také za některé skandály, které velmi ubližují. Promiňte mi. Pěkné vánoce a prosím, modlete se za mne!!

Loučil se papež František s vatikánskými zaměstnanci.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.