Rádio Vaticana

Dějiny se mnou nezačaly a ani se mnou neskončí

18.12.2014

Svěřme se Bohu i v temných chvílích, ačkoli dějinám, které s námi tvoří, nerozumíme. Vždycky jde totiž o dějiny spásy – konstatoval dnes papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

„Bůh nás chtěl zachránit v dějinách“ – řekl úvodem. „Naše spása není aseptická, laboratorní. Je dějinná. Bůh se vydal na cestu se svým lidem v dějinách. Bez dějin neexistuje spása. A k dnešku vedly dlouhé, předlouhé dějiny.“

„A takto se, krok za krokem, vytvářejí dějiny. Bůh tvoří dějiny a také my tvoříme dějiny. A když pochybíme, Bůh dějiny koriguje a vede nás dál, přičemž jde stále s námi. Pokud v tomto nemáme jasno, pak nikdy nebudeme chápat Vánoce! Nikdy nebudeme chápat Vtělení Slova! Nikdy! Jsou to dějiny, které jdou. Někdo možná řekne: »Otče, tyto dějiny skončily Vánocemi?«. Nikoli. I nyní nás Pán stále zachraňuje v dějinách. Putuje se svým lidem.“

„V těchto dějinách – pokračoval papež František – existují Boží vyvolení, tedy lidé, které Bůh vybírá, aby pomohl svému lidu jít vpřed, jako Abraham, Mojžíš, Eliáš. Některé chvíle jsou pro ně krušné, temné, nepohodlné a protivné. Tito lidé chtějí žít v klidu, ale Pán je obtěžuje. Pán nás obtěžuje tvořením dějin! Častokrát nás vede cestou, kterou nechceme. Mojžíš a Eliáš by proto v jedné chvíli raději zemřeli, ale potom se Pánu svěří.
Dnešní evangelium (Mt 1,18-24) mluví o „krušné chvíli dějin spásy“, totiž o tom, jak Josef zjistí, že jeho snoubenka Maria je těhotná. „Trpěl – řekl František. – Viděl ženy na vesnici, jak si na trhu povídali, a trpěl. Říkal si: »Ona je však dobrá. Znám ji. Je to Boží žena. Co mi to udělala? To není možné!«. Pokud by ji obvinil, ukamenovali by ji. To však nechce a třebaže nechápe, ví, že Maria není schopna nevěry. V takovýchto krušných chvílích – zdůraznil papež – musejí tito Boží vyvolení vzít problém na sebe, aniž by rozuměli. Takto tvoří dějiny Pán.“

„Takto jedná Josef, muž, který v krušné chvíli svého života, ve chvíli nejtemnější, bere problém na sebe. Obviňuje sebe sama před druhými, aby kryl svoji snoubenku. Možná nějaký psychoanalytik řekne, že onen Josefův sen byla jen kondenzovaná úzkost hledající východisko... ať si říká, co chce. Co však Josef učinil? Když se probudil, vzal svoji snoubenku k sobě. »Nic nechápu, ale Pán mi řekl to a to. Bude se zdát, že je to můj syn.«“

„Tvořit dějiny se Svým lidem znamená pro Boha, že jde a vystavuje Svoje vyvolené zkoušce. Nakonec je však zachraňuje. Vždycky, i v těch nejkrušnějších chvílích, během nemoci, když zjistíme, že musíme požádat o poslední pomazání, protože už není východisko, s důvěrou si připomínejme a říkejme: »Pane, dějiny nezačaly se mnou, a ani se mnou neskončí! Ty pokračuj, já jsem připraven«. A svěřme se do rukou Páně. Boží vyvolení nás učí,“

„že Bůh jde s námi, že Bůh tvoří dějiny, vystavuje nás zkoušce a zachraňuje nás v těch nejkrušnějších chvílích, protože je náš Otec. A podle Pavla je náš Tatínek. Kéž nám Pán umožní chápat toto tajemství Jeho putování se Svým lidem v dějinách, to jak vystavuje svoje vyvolené zkouškám i velikost srdce svých vyvolených, kteří na sebe berou bolesti a problémy, včetně zdání, že jsou hříšníky – vzpomeňme na Ježíše – aby šly dějiny vpřed.“

Končil papež ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser