Papež v Turecku - 2. den

29.11.2014 

1. Návštěva Modré mešity v Istanbulu
2. Odpolední mše v katolické katedrále sv. Ducha v Istanbulu.
3. Ekumenická bohoslužba v kostele ekumenického patriarchátu ve Fanar.

ad 1. Druhý den zahraniční apoštolské cesty do Turecka se odehrával v Istanbulu, kam papež František odletěl z tureckého hlavního města Ankary v půl desáté dopoledne. Z istanbulského Atatürkova letiště se papež ihned odebral do někdejšího Chrámu Boží moudrosti, dnes muzea Hagia Sofia. Petrův nástupce do místní knihy hostů zapsal dvě myšlenky. První je v řečtině a zní: „Svatá Boží Moudrost“. Druhý zápis v latině je úvodním veršem 83. žalmu: „Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů“.

Dalším bodem programu byla návštěva mešity sultána Ahmeta, tzv. Modré mešity. Jak uvedl vatikánský tiskový mluvčí, Svatý otec zde „na chvíli setrval v tiché adoraci“. Rovněž jeho průvodce, vrchní istanbulský muftí Rahmi Yaran, se usebral v modlitbě. Podle tiskového mluvčího, O. Lombardiho, tak nastal „krásný okamžik mezináboženského dialogu“, který odkazuje k obdobné tiché modlitbě Benedikta XVI. na témže místě před osmi lety. Po návštěvě mešity, která byla premiérou tohoto pontifikátu, papež František odjel na vatikánské zastupitelství v Istanbulu, kde jej očekávalo asi padesát věřících místní katolické komunity různých obřadů – latinského, arménského, syrského a chaldejského – spolu se svými pastýři. Za všechny Svatého otce pozdravil předseda Turecké biskupské konference, mons. Ruggero Franceschini:

„Přináším vám pozdrav našich společenství, která dosud zažívají „nepohodlné blahoslavenství“ malého stádce v apoštolském vikariátu Anatolie, který dosud (…) čtyři roky po vraždě biskupa Padoveseho… čeká na svého pastýře. Naše komunity nejsou početné, ale v těchto domech se zrodila církev a psalo evangelium, odsud se šířila víra do celého světa. (…) Naši lidé neopatrují staré kamení, ale paměť. Skálu, na které křesťané celého světa mohli a dosud mohou stavět svoji víru.“

Nesmíme se smířit s myšlenkou na Blízký východ bez křesťanů, citoval biskup Franceschini slova Svatého otce. Tato věta, dodal, se stává modlitbou nás pastýřů i tisíců věřících, kteří papeže nikdy neviděli.

ad 2. Setkání s katolickou komunitou v Turecku vyvrcholilo odpolední eucharistickou slavností v istanbulské katedrále sv. Ducha. Při latinské liturgii s prvky východních obřadů s papežem koncelebrovalo asi padesát kněží z celé země. Byli přítomni rovněž konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj, syrsko-katolický patriarcha Ignác III. Younan, metropolita syrsko-pravoslavné církve v Istanbulu, Filuksinon Yusuf Cetin, patriarchální vikář arménské apoštolské církve v Istanbulu, arcibiskup Aram Atešan a představitelé některých evangelických církví.
Svatý otec pronesl homilii v italštině s následným překladem do turečtiny a podal výklad o věrnosti církve Duchu svatému.

Samo vyznání víry, jak nám jej připomíná sv. Pavel v dnešním prvním čtení, je možné jedině proto, že je inspirováno Duchem svatým: „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: »Ježíš je Pán!«“ (1 Kor 12,3b). Když se modlíme, je to proto, že Duch svatý tuto modlitbu v srdci probouzí. Když prolamujeme kruh svého egoismu, vycházíme ze sebe a přistupujeme k druhým, abychom se s nimi setkali, naslouchali a pomáhali jim, pobízí nás Duch svatý. Když v sobě objevujeme dosud nepoznanou schopnost odpustit, mít rád toho, kdo nás nemá rád, uchvacuje nás Duch svatý. Když jdeme dál než slova společenské konvence a obracíme se k bratřím s něhou, která rozehřívá srdce, jistě se nás dotknul Duch svatý.

Je pravda, že Duch svatý v církvi vzbuzuje různá charismata. Může se zdát, že tak vzniká zmatek, ale ve skutečnosti se pod Jeho vedením rodí nezměrné bohatství, protože Duch svatý je Duch jednoty, která není uniformitou. Jedině Duch svatý může vzbudit různost, mnohost a současně působit jednotu. Když my chceme vytvořit různost a uzavřeme se do svých partikularismů a svojí exkluzivity, působíme rozdělení. A když my chceme vytvořit jednotu podle svých lidských plánů, navodíme uniformitu a homologizaci. Necháme-li se však vést Duchem, nevstoupí bohatství, rozmanitost a různost nikdy do konfliktu, protože On nás podněcuje žít rozmanitost ve společenství církve.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE

ad 3. Po mši svaté v katolické katedrále se papež odebral vozem do 10 kilometrů vzdáleného sídla ekumenického patriarchátu v istanbulské čtvrti Fanar. Tady v patriarchálním kostele sv. Jiří se konala ekumenická modlitba prvních večerních chval ze svátku sv. Ondřeje, patrona konstantinopolské církve. Nejprve jakožto hostitel oslovil přítomné ekumenický patriarcha Bartoloměj:

Váš příchod sem, těsně po nedávném nástupu Vaší Svatosti na trůn „té, která předsedá v lásce“, je pokračováním podobných návštěv Vašich nejctihodnějších předchůdců Pavla VI., Jana Pavla II. a Benedikta XVI., čímž dosvědčujete vůli svou a svaté církve římské pokračovat v bratrském putování spolu s naší pravoslavnou církví ke znovunastolení plného společenství mezi našimi církvemi. S potěšením a velkým uznáním tedy vítáme příchod Vaší svatosti jako dějinný fakt plný slibné budoucnosti.

Konstantinopolský patriarcha dále stručně zmínil bohaté dějiny této církve a nepřebernou řadu význačných postav světců a světic, jež spočívají v patriarchálním kostele, připomněl také, že před deseti lety římská církev navrátila ekumenickému patriarchátu ostatky sv. Basila Velikého, svaté Eufémie a dalších světců.

„Tito svatí, na jejichž učení se zakládá naše společná víra prvního tisíciletí, se přimlouvají u Pána, abychom mohli znovu nalézt plné společenství mezi našimi církvemi a naplnili tak Jeho svatou vůli v obtížných dobách pro lidstvo a svět. Jako totiž praví svatý Jan Zlatoústý: „To je to, co přirozeně dává spásu celku věřících a zachovává lásku; a proto Kristus říká, aby byli jedno“ (Ai Fil, 4,3)..“

„Konstantinopolská církev je naplněna radostí a vděkem za oficiální a bratrskou návštěvu Vaší Svatosti a vašeho ctihodného doprovodu“ – řekl v závěru své promluvy Bartoloměj I. a popřál „milovanému bratrovi v Pánu hezký pobyt.“

Potom se ujal slova Petrův nástupce, který mimo jiné řekl:

Ano, ctěný a drahý bratře Bartoloměji, vřele Vám děkuji za bratrské přijetí a cítím, že naše radost je větší, protože pramen je nad námi, není v nás, není v našem snažení a v našem úsilí, které je také nutné, ale spočívá ve společné důvěře ve věrnost Boha, který klade základ obnovy svého chrámu, jímž je církev (Zach 8,9). „Hle, setba pokoje“ (Zach 8,12); setba radosti. Onoho pokoje a oné radosti, které svět nemůže dát, ale které Pán Ježíš přislíbil svým učedníkům a jako Zmrtvýchvstalý daroval mocí Ducha svatého.
Ondřej a Petr tento příslib slyšeli a obdrželi tento dar. Byli pokrevními bratry, ale setkání s Kristem je proměnilo v bratry ve víře a v lásce. A v tento radostný večer při této podvečerní modlitbě chci především říci: bratry v naději. A naděje neklame. Jaká milost, Svatosti, že můžeme být bratry v naději Zmrtvýchvstalého Pána! Jaká milost – a jaká odpovědnost – moci kráčet společně v této naději podporováni přímluvou svatých bratrů apoštolů Ondřeje a Petra! A vědět, že tato společná naděje neklame, protože je založena nejenom na nás a našich ubohých silách, ale na věrnosti Boží.

Svoji promluvu zakončil Petrův nástupce prosbou, aby konstantinopolský patriarcha požehnal jemu a římské církvi.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže na ekumenické bohoslužbě je ZDE

Po bohoslužbě se římský biskup a konstantinopolský patriarcha odebrali do budovy patriarchátu k soukromému setkání a rozhovoru.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.