Rádio Vaticana

Papež: Duch zesvětštění je tou nejohavnější zkažeností

27.11.2014

Ani uprostřed mnoha těžkostí křesťan nepodléhá sklíčenosti – zdůraznil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Zkaženost“ a „nepozornost“ oddalují od setkání s Pánem, upozornil přitom.

Papež František komentoval dnešní čtení z knihy Zjevení (Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a) a z evangelia sv. Lukáše (21,20-28), ve kterých se mluví o městech Babylón a Jeruzalém. Obě liturgická čtení – řekl papež - přitahují naši pozornost ke konci tohoto světa. Předkládají nám k rozjímání „pád těchto dvou měst, která nepřijala Pána a vzdálila se od Něho. Jejich pád nastává z odlišných důvodů. Babylón je symbol zla a hříchu, hroutí se pro svoji zkaženost, cítil se vládcem světa a sebe sama. Když se nahromadí hřích – upozornil papež František – mizí schopnost reagovat a začíná zkáza. Tak je tomu ostatně i se zkaženými lidmi, kteří nemají sílu reagovat.“

„Zkaženost ti totiž skýtá jakousi blaženost, dává ti moc a umožňuje ti cítit se spokojený sám se sebou. Nenechává prostor pro Pána, pro obrácení. – Zkažené město... toto slovo nám dnes říká mnoho: nejde jenom o ekonomickou korupci, ale o zkaženost mnoha různými hříchy, korupci pohanským duchem, duchem zesvětštění. Nejohavnější zkaženost je duch zesvětštění!“

„Zkažená kultura – pokračoval papež – ti umožňuje cítit se tady jako v Ráji, v plnosti a hojnosti, ale v jádru tato kultura hnije. Babylón je symbolem každé společnosti, kultury a člověka, kteří se vzdalují Bohu a lásce k bližnímu, takže se nakonec zkazí. Jeruzalém – řekl dále papež – padl z jiného důvodu. Jeruzalém je Pánovou nevěstou, ale nepostřehl Ženichovo navštívení, a Pán nad ním zaplakal.“

„Babylón padl pro svou zkaženost; Jeruzalém pro svou nepozornost, protože nepřijal Pána, který přinesl spásu. Neměl potřebu spásy. Měl spisy proroků a Mojžíše a pokládal to za dostačující. Zavřené spisy! Nenechával místo pro spásu, zavřel brány Pánu! Pán na bránu klepal, ale nebylo ochoty přijmout Jej, naslouchat Mu a nechat se od Něho zachránit. A tak padl...“

„Tyto dva příklady – poznamenal dále papež František – nás mohou vést k zamyšlení nad vlastním životem: jsme podobni zkaženému a soběstačnému Babylónu anebo nepozornému Jeruzalému? Nicméně, poselství církve v těchto dnech – zdůraznil papež – nekončí záhubou. Obě čtení totiž obsahují příslib naděje. Ježíš vybízí, abychom se napřímili a zdvihli hlavy, neděsili se pohanů. Ti mají svůj čas určen. My je máme trpělivě snášet, podobně jako nesl Utrpení náš Pán.“

„Když myslíme na konec, se všemi svými hříchy a celými dějinami, mysleme na hostinu, ke které jsme přizváni zadarmo a zvedněme hlavu. Žádná sklíčenost, ale naděje! Třebaže skutečnost je ohavná… Mnohé, mnohé jsou národy, města a lidé, spousta lidí, kteří trpí. Je tolik válek, nenávisti, tolik duchovního zesvětštění a tolik zkaženosti. Ano, to je pravda, ale to všechno padne! Prosme však Pána o milost být připraveni na hostinu, která nás čeká, vždy se zdviženou hlavou.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser