Rádio Vaticana

Křesťanská služba je součástí víry a nesmí se stát mocenskou strukturou

11.11.2014

Stále je třeba bojovat proti pokušením, která nás odvádějí od služby bližnímu – povzbuzoval papež František v dnešním kázání při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že máme sloužit a nic za to nežádat a upozornil, že stejně tak nesmíme proměňovat služebný postoj v mocenskou strukturu.

Ježíš mluví o moci víry, ale hned vysvětluje, že musí být zasazena do rámce služby. Papež František vyšel z dnešního evangelia (Lk 17,7-10) o služebnících neužitečných a zamýšlel se nad tím, čím je služba pro křesťana. „Ježíš – řekl papež – vypráví podobenství o služebníkovi, který po celodenní práci přijde domů a namísto odpočinku má svému pánovi dál sloužit.“

„Někdo z nás by tomuto služebníkovi možná radil zajít na odbory a trochu se poradit, co s takovýmto pánem. Ježíš však říká, že služba je totální, protože On sám vyznačil tuto cestu služby. On je služebník. On se prezentuje jako služebník, který přišel sloužit a nikoli nechat si sloužit. Říká to jasně. Pán takto umožňuje apoštolům vnímat cestu těch, kdo dostali víru, onu víru, která činí zázraky. Ano, tato víra dělá zázraky na cestě služby.“

„Křesťan, který ve křtu obdržel dar víry - pokračoval papež – a nenese tento dar cestou služby, stává se křesťanem bez síly a bez plodnosti. A nakonec je křesťanem sám pro sebe, slouží sám sobě. Jeho život je smutný a spousta Pánových divů tak přijde nazmar.“ Papež pak poukázal na jedinost služby, když připomněl Pánova slova o tom, že nelze sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu, a dodal, že lenost nás odcizuje služebnému postoji a činí srdce vlažným, takže zpohodlníme.

„Lenost nás vzdaluje od služby a svádí k pohodlnosti, egoismu. Mnozí takoví křesťané jsou hodní, chodí na mši, ale služba jenom potud... Ale říkám-li služba, myslím všechno: službu Bohu v adoraci, v modlitbě, ve chválách; službu bližnímu, mám-li ji prokázat; službu až do konce, protože Ježíš je v tom neoblomný: »Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat« (Lk 17,10). Služba je gratis, nic se za ni nežádá.“

„Další možnost odcizení se služebnému postoji, řekl dále papež, spočívá v jakémsi zmocňování se situace, což se stalo učedníkům a samotným apoštolům, kteří bránili lidem přicházet k Ježíši ne proto, aby nebyl obtěžován, ale proto, že jim to vyhovovalo. Učedníci – pokračoval František – se zmocňovali Pánova času, chápali se Pánovy moci, chtěli Pána pro svoji skupinku. Zmocňovali se tak služebného postoje a transformovali jej v mocenskou strukturu. Ukazuje se to v diskusi Jana s Jakubem o tom, kdo je největší, což jejich matka řešila tím, že šla za Pánem a prosila Jej, aby se její synové stali jeden premiérem a druhý ministrem ekonomiky, tedy aby jim byla dána moc. Děje se tak i dnes, když se křesťané stávají pány: pány víry, pány království, pány spásy. Je to pokušení všech křesťanů - shrnoval papež – Pán však mluví o pokorné službě, službě v naději – v tom spočívá radost křesťanské služby.“

„V životě musíme bojovat proti pokušením, která nás odvádějí od služebného postoje. Lenost vede k pohodlnosti, polovičaté službě a ke zmocňování se situace, takže se ze služebníka stává pán. To vede k pýše a domýšlivosti, ke špatnému zacházení s lidmi, k pocitu důležitosti: »jsem křesťan, mám spásu« a podobně. Kéž nám Pán daruje dvě velké milosti: pokoru ve službě, abychom nakonec mohli říci »jsme služebníci neužiteční, ale sloužíme až do konce«, a pak naději v očekávání zjevení Páně, až k nám přijde.“

Končil papež František ranní kázání.

Milan Glaser