27.10.2014 

Papežská akademie věd dnes na svém zasedání přivítala papeže Františka, který se ve své promluvě věnoval mimo jiné také dílu svého předchůdce Benedikta XVI., jehož busta byla dnes slavnostně odhalena ve vstupní hale této instituce. Petrův nástupce se dále zamýšlel nad pojetím přírody a vybídl křesťanské vědce, aby vědecký pokrok dávali do služeb celého lidstva a nikoli jen privilegované společenské skupiny či třídy.

„Radostné pohnutí v duši“ zakusil podle svých slov papež František při odhalení busty Benedikta XVI., kterou realizoval akademický sochař Fernando Delia a která – jak řekl dále František – „evokuje jeho ducha, který „s během času nezvětrává, ale vyjevuje stále více svoji velikost a moc“:

„Benedikt XVI. byl velký papež. Velký silou a pronikavostí svojí inteligence, velký svým přínosem k teologii, velký svou láskou k církvi a k lidem, velký svými ctnostmi a svojí zbožností… Určitě nebude nikdy možné říci, že jeho osobnost, jeho láska k Bohu a k bližnímu studiem a věděním vysychá. Právě naopak. Vědění, moudrost a modlitba jeho srdce i ducha rozšířily.“

Láska Benedikta XVI. k vědě - kromě dobře známé lásky k teologii a filosofii - se projevuje ve vážnosti, jakou chová k Papežské akademii věd, jejíhož předsedu jako první papež pozval před třemi roky na zasedání biskupské synody, protože „si je plně vědom významu, jaký má věda v moderní kultuře“.
Papež František pak ve své promluvě věnoval pozornost tématu plenárního zasedání Papežské akademie věd, kterým byla evoluce pojetí přírody.

„Nebudu, jak správně chápete, zacházet do vědeckých podrobností této důležité a rozhodující otázky. Chci pouze zdůraznit, že Bůh a Kristus jsou s námi a jsou přítomni také v přírodě, jak prohlásil svatý Pavel na Areopagu: »V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme« (Sk 17,28). Když čteme v knize Geneze vyprávění o stvoření, hrozí nám, že si budeme představovat Boha jako kouzelníka, který je schopen kouzelnou hůlkou vytvořit všechno.“

„Tak tomu není, pokračoval Svatý otec. Bůh stvořil bytosti a nechal je rozvinout podle vnitřních zákonitostí, které dal každé z nich, aby se rozvíjely a došly plnosti. Obdařil bytosti vesmíru autonomií a zároveň je ujistil svojí neustálou přítomností, když obdařil bytím každou skutečnost.“

„Počátek světa není dílem chaosu, který vděčí za svůj počátek něčemu jinému, ale vychází přímo z nejvyššího Principu, který tvoří z lásky. Big-Bang, kterým se dnes označuje počátek světa, neprotiřečí stvořitelskému zásahu, nýbrž jej vyžaduje. Evoluce v přírodě neodporuje pojmu stvoření, protože evoluce předpokládá stvoření vyvíjejících se bytostí.“

Pokud jde o člověka, pokračoval papež František, dochází ke změně a nastává novost. Bůh dává lidské bytosti autonomii odlišnou od té, kterou má příroda, a tou je svoboda. Činí jej za stvoření odpovědným.

„Je však také pravdou, že činnost člověka, pokud se jeho svoboda stává autonomií, která není svobodou, ale autonomií, ničí stvoření, a člověk zaujímá místo Stvořitele. A to je těžký hřích proti Bohu Stvořiteli.“

Proto se vědec, zvláště křesťanský vědec - řekl dále papež František – „má tázat na budoucnost lidstva i Země a jako svobodný a odpovědný ji připravovat, chránit a předcházet rizikům, která ohrožují přírodu i člověka.

„Vědce musí pohánět důvěra, že příroda ve svých evolutivních mechanismech skrývá potenciál, který má svojí inteligencí a svobodou objevit a uskutečnit tak, aby došlo k vývoji, který má v plánu Stvořitel. Potom se činnost člověka, třebaže omezená, podílí na Boží moci a je s to vytvářet svět vhodný pro jeho dvojí – tělesný i duchovní – život; vytvářet lidský svět pro všechny lidské bytosti a nikoli pro skupinu či třídu privilegovaných.“

Řekl papež František na plenárním zasedání Papežské akademie věd.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.