26.9.2014
Od 1. do 28. září probíhá v Castel Gandolfu nedaleko Říma generální shromáždění Díla Mariina, známého také jako Hnutí Fokoláre. Účastní se jej na pět set delegátů z mnoha zemí světa, kde toto původně italské katolické hnutí působí. Na jednání je přítomno také padesát hostů, mezi nimi patnáct zástupců nekatolických církví a jiných náboženství. Českou republiku zastupují kard. Miloslav Vlk a dva laici. Členy Hnutí Fokoláre dnes v pravé poledne přijal v Klementinském sále Apoštolského paláce Svatý otec František:
”Drazí bratři a sestry, zdravím vás, kteří tvoříte generální shromáždění Díla Mariina a chcete jej prožívat plně zapojeni do církevního dneška. Zvláště pak zdravím Marii Voce, která byla potvrzena jako prezidentka hnutí na příští šestileté období. Doufám, že to zvládne…”
Zahájil papež František s humorem. Poté krátce zrekapituloval dějiny katolického hnutí, jež se z malého zrna rozrostlo ve velký strom, který se rozvětvil v křesťanské rodině, mezi členy jiných náboženství i nevěřícími lidmi, kteří usilují o spravedlnost, solidaritu a hledání pravdy. Hnutí fokoláre se rozšiřuje, obohacuje o nová díla a aktivity, včetně zapojení v římské kurii, poznamenal Svatý otec.
”Toto dílo bezpochyby vytrysklo z daru Ducha svatého. Bůh Otec chce darovat církvi a světu charisma jednoty, které by přispívalo k důraznému a prorockému uskutečnění Ježíšovy modlitby: “Aby všichni byli jedno” (Jan 17,21).”
Papež poté “s velkou láskou a uznáním” vzpomenul na zakladatelku Hnutí fokoláre, Chiaru Lubichovou, která svým životem zcela mimořádně tento dar Ducha dosvědčovala. Před Hnutím fokoláre, pokračoval, dnes stojí tentýž úkol, který očekává celou církev. A tím je zodpovědně a kreativně poskytnout osobitý přínos této nové sezóně evangelizace. Kreativita je důležitá, bez ní nelze jít dál, poznamenal papež a nabídl Hnutí fokoláre programovou trojici slov: kontemplovat, vycházet, být školou.”
”Především, kontemplovat. Dnes potřebujeme více než kdy jindy nazírat Boha a nádheru jeho lásky, přebývat v Tom, který v Ježíši přišel mezi nás (srov. Jan 1,14). Kontemplovat také znamená žít ve společenství s bratry a sestrami, lámat s nimi chléb společenství a bratrství, společně vcházet dveřmi (srov. Jan 10,9), které nás vedou do Otcovy náruče (srov. Jan 1,18), protože “kontemplace, která vytěsňuje druhé lidi, je klam” (srov. Apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 281). Je to narcismus.”
Papež v tomto ohledu citoval Chiaru Lubichovou, která “z Boží inspirace psala v odpovědi na znamení časů”: “To, co je pro moderní dobu nanejvýš přitažlivé, je proniknout do nejhlubší kontemplace a přitom zůstat vmíšeni v zástupu, člověk vedle člověka” (Duchovní spisy, 1,27).
”Abychom něco takového uskutečnili, je nezbytné naši vlastní niternost rozšířit podle Ježíšovy míry a daru jeho ducha. Je nutné, aby se nazírání Boha stalo nepostradatelnou podmínkou solidární přítomnosti a jednání, které tak bude účinné, skutečně svobodné a čisté.
Také další z trojice slov – vycházet – je velmi důležité, protože označuje pohyb evangelizace, prohlásil dále papež František. Musíme se naučit od Ježíše “tuto dynamiku exodu a daru, dynamiku vycházení ze sebe, dynamiku putování a opětovného rozsévání, vždy dál a dál” (Evangelii gaudium, 21), abychom všem velkoryse sdělovali Boží lásku. Máme to dělat s úctou a tak, jak nás učí evangelium, poznamenal papež, tedy:
”Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte (Mt 10,8). Mít tento smysl pro bezplatnost. Vykoupení bylo učiněno bez úplaty. Odpuštění hříchů nelze zaplatit. Už jednou za ně platil Ježíš, a to za všechny. Bezplatnost vykoupení máme opakovat se svými bratry a sestrami. Dávat zdarma, zadarmo to, co jsme dostali. A bezplatnost jde ruku v ruce s kreativitou, jdou společně.”
Pokud chceme hlásat evangelium, musíme být mistry ještě v jednom umění, a to se nazývá dialog, podotkl Svatý otec. Naučit se mu není zrovna levné. Nesmíme se spokojit s průměrností, nesmíme otálet, ale spíše s Boží pomocí mířit vysoko a hledět doširoka. A proto musíme s odvahou vycházet za Ježíšem mimo tábor a snášet urážky jako on (srov. Žid 13,13). On nás čeká ve zkouškách a sténání našich bratrů, v ranách společnosti a v otázkách, které si klade dnešní kultura.
”Srdce bolí, když má před sebou církev a lidstvo, které nesou tolik zranění, morálních, existenciálních a každodenních válečných ran…Bolí, když vidí křesťany, jak se zaplétají do filosofických, teologických, duchovních byzantinismů, ale nevycházejí se svou spiritualitou ven. Je třeba vyjít se spiritualitou ven a nezavírat se na čtyři klíče. To nejde, to je byzantinismus a my dnes na byzantistické rozjímání nemáme právo. Musíme ven! Protože, jak už řekl jinde, církev vypadá jako polní nemocnice. A když se jde do polní nemocnice, primární je léčit rány, nikoli kontrolovat hladinu cholesterolu, to až potom. Je to jasné?”
A konečně papež František vysvětlil třetí slovo – být školou. Připomenul výrok Jana Pavla II., který v apoštolském listu Novo millennio ineunte celou církev vyzývá, aby se stala “domovem a školou společenství” (43). Jak žádá evangelium, je nutné formovat nové muže a ženy, a z toho důvodu je nezbytná škola lidskosti podle míry Ježíšovy lidskosti. Je iluzorní domnívat se, že je možné uskutečnit solidní a trvalé projekty ve službě lidstvu, pokud nebudeme adekvátně formovat nové generace.
”Chiara Lubichová ve své době zavedla pojem, který zůstává nadále velice aktuální. Jak říkala, je dnes nutné formovat “lidi pro svět” – tedy muže a ženy s Ježíšovou duší, srdcem a myslí, kteří jsou díky tomu schopni rozpoznat potřeby, obavy a naději, které přebývají v lidských srdcích, a interpretovat je.”
Citoval papež František v samém závěru zakladatelku Hnutí Fokoláre, jehož generální shromáždění dnes přijal na soukromé audienci.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.