11.9.2014 

Těla tří řeholnic xaveriánek, zavražděných v neděli v Burundi, dnes byla uložena na hřbitově v Panzu poblíž města Bukavu v Demokratické republice Kongo. Odpočívají vedle dalších laiků a řeholníků, kteří v Africe zemřeli násilnou smrtí. Pohřební obřady se konaly včera v hlavním městě Burundi a vedl je místní arcibiskup Evariste Ngonagoye. Se spolusestrami se rozloučili xaveriánští misionáři z celého kontinentu a místní katolická komunita. Policie v Burundi mezitím zatkla třicetiletého muže, který doznal vraždu z údajných majetkových důvodů. Řeholní dům prý stál na jeho pozemku, což xaveriáni důrazně popírají – stavbu totiž vlastní diecéze. Vyšetřování surové vraždy nicméně nadále pokračuje…

Nad svědectvím svých spolusester se zamýšlí O. Claudio Marano, který více než dvacet let vede misijní centrum pro mládež v burundském Kamenge.

„Možná to bude znít divně, ale vysloužili jsme si totéž zacházení, které je vyhrazeno místním lidem. Tady je na denním pořádku, že člověk zmizí, že se najde lidské tělo v jezeře, že lidé nemají budoucnost, že skončí ve vězení kvůli jednomu slovu, že jsou nuceni říkat nepravdu. Tato událost nás vede k zamyšlení a k přemýšlení o lidech v Burundi. Je absolutně nutné, abychom došli k míru. Musíme být všichni ochotni dát život a prolít krev, aby tu zavládl pokoj.”

Papež František ve svém soustrastném telegramu doufá, že se prolitá krev stane semenem naděje…

„Přesně to je poselství, které sestry vydaly. Tady v Kamenge pracuji s mladými, denně jich sem přicházejí tisíce. Událost je zasáhla, ale zároveň jsou celkem vyrovnaní. Často jim říkám, že je třeba darovat život pro lepší svět. K tomuto závěru musíme nutně dospět. Kdybychom měli strach, kdybychom nemluvili a nejednali, nikdy bychom nic nevyřešili. Kdo zabil naše spolusestry? Nikdy se to nedozvíme. Často se nám stalo, že naše animátory zavraždili jejich vlastní přátelé nebo různí blázni, ale strůjce zločinu jsme nikdy neodhalili. Mlčí se tu o jisté zábavě, která spočívá ve výjezdech z centra na periferii, kde se pak zaplatí člověk, aby jen tak zabil nějakého jiného člověka. Tak to prostě je.“

Takže už jen přítomnost lidí, kteří hlásají pokoj, musí být velmi nepohodlná, musí pohoršovat?

„Jistě. Svědčit o míru, žít bratrsky – to moc vadí. V zemi, kde vláda nechce mluvit s opozicí a opozice s vládou, kde věznice praskají ve švech a lidé utíkají do ciziny, můžou slova o pokoji jenom štvát. V okrajových čtvrtích jsme stále na mušce – je nás desítka nebo tucet bílých ve čtvrti, která je natolik chudá a prostá a má takové problémy, že by na nás nejradši někdo namířil kalašnikov.”

Říká xaveriánský misionář, Otec Marano.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.