15.8.2014 

1. Dopolední liturgická slavnost Nanebevzetí Panny Marie v Tedžonu
2. Oběd papeže s osmnácti mladými lidmi a návštěva svatyně sv. Ondřeje Kima
3. Odpolední setkání s účastníky VI. asijského dne mládeže
4. Návštěva jezuitské univerzity v Soulu.

ad 1. Na liturgickou slavnost Nanebevzetí Panny Marie připadá v Jižní Koreji státní svátek osvobození a výročí konce druhé světové války, což zdejší křesťané nepokládají za náhodu. Petrův nástupce dnešní liturgii slavil dopoledne ve městě Tedžon, asi 150 kilometrů vzdáleném od jihokorejské metropole, kde nocoval. Organizátorům návštěvy připravil František menší překvapení, když se namísto připravené helikoptéry rozhodl cestovat vlakem. Šlo o běžnou linku vysokorychlostní železnice a papeži a jeho doprovodu byla vyhrazena dvě kupé. Bohoslužba se konala na sportovním stadionu, kde papeže očekávalo 50 tisíc lidí, kteří jej přivítali hromadným a ve zdejších končinách nečekaným voláním v italštině Viva il Papa
Bohoslužba byla slavena latinsky a korejsky a papež František ve své homilii mluvil o povolání křesťanů, které nám ukazuje Mariino nanebevzetí. „Jako naše Matka jsme povoláni k plné účasti na Pánově vítězství nad hříchem a smrtí a ke kralování v Jeho věčném království,“ řekl.

„Od Marie – milostiplné - se učíme, že křesťanská svoboda je něco víc než prosté osvobození od hříchu. Je to svoboda, která otevírá nový duchovní způsob chápání pozemských skutečností, svoboda milovat Boha i bratry a sestry čistým srdcem a žít v radostném očekávání příchodu Kristova království.“

V den, kdy uctíváme Marii, nebeskou Královnu, pokračoval papež, obracíme se k ní jako k Matce církve v Koreji:

„Prosíme ji, aby nám pomohla zachovat věrnost královské svobodě, kterou jsme obdrželi v den křtu, vedla naše úsilí o přetvoření světa podle Božího plánu a dala místní církvi schopnost být kvasem v korejské společnosti. Kéž jsou křesťané tohoto národa velkodušnou silou duchovní obnovy v každém společenském prostředí. Ať potírají kouzlo materialismu, který dusí autentické duchovní a kulturní hodnoty, a ducha bezuzdného soupeření, které plodí egoismus a konflikty. Ať odmítají nelidské ekonomické modely, které vytvářejí nové formy chudoby a vytlačují pracující lidi na okraj společnosti, a odmítají rovněž kulturu smrti, která znehodnocuje obraz Boha, který je Bohem života, a znásilňuje důstojnost každého muže, ženy i dítěte.“

František pak zdůraznil, že Korejci jsou jako dědici ušlechtilé tradice povoláni toto dědictví uplatnit a předat budoucím generacím, což s sebou nutně nese, aby se každý obrátil k Božímu Slovu a věnoval se intenzivně péči o chudé, potřebné a slabé, kteří jsou mezi námi.

„V této slavnosti se spojujeme s celou církví rozptýlenou po světě a hledíme k Marii jako Matce naší naděje. Její chvalozpěv nám připomíná, že Bůh nikdy nezapomíná na přísliby svého milosrdenství (srov. Lk 1,54-55). Maria je milostiplná, protože „uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45).“ V ní se všechny božské přísliby prokázaly jako pravé. Korunována ve slávě, nám ukazuje, že naše naděje je reálná; a „v této naději máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši“ (Žid 6,19), která proniká tam, kde je oslavený Kristus.“

„Tato naděje nabízená evangeliem, pokračoval papež, je protijedem na ducha beznaděje, která, jak se zdá, rozrůstá se jako rakovina uprostřed společnosti, která je navenek bohatá, ale v nitru zakouší hořkost a prázdnotu. Kolik jen našich mladých muselo za tuto beznaděj platit! Kéž mladí lidé, kteří jsou v těchto dnech kolem nás, naplněni radostí a důvěrou, nikdy nejsou okradeni o svou naději!

„Obraťme se k Marii, Matce Boží, a snažně prosme o milost být radostní ve svobodě Božích dětí, užívat tuto svobodu moudře ve službě bratřím a sestrám a žít a jednat tak, abychom svým jednáním byli znamením naděje, oné naděje, která dojde svého naplnění ve věčném království, kde kralovat znamená sloužit. Amen.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

V závěru dopolední mše oslovil papeže biskup Tedžonu. Lazzar You Heung-sik, který v dojemné promluvě připomněl, jak se věřící jeho diecéze připravovali na papežovu návštěvu:

„Pomodlili jsme se 15 milionů růženců, sloužili 2 miliony mší a budeme nadále pokračovat v nepřetržité modlitbě za Vás.“

František během následné polední promluvy před mariánskou modlitbou Anděl Páně svěřil Matce Boží oběti ztroskotání trajektu Sewol a jejich příbuzné:

„Pán ať přijme zesnulé do svého pokoje, potěší zarmoucené a nadále podporuje ty, kdo velkodušně přispěli na pomoc bratřím a sestrám. Tato tragická událost, která spojila Korejce v bolesti, ať upevní úsilí o spolupráci všech na obecném dobru.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže před Angelus je ZDE

Na bohoslužbě byla přítomna skupina deseti lidí, kteří přežili zmíněnou katastrofu, a papež se s nimi osobně pozdravil. Byl mezi nimi také otec jedné z obětí, který se pěšky s křížem na ramenou vydal ze svého domova na 900 kilometrovou pouť do Tedžonu a obrátil se zde na papeže se žádostí o svátost křtu. Svatý otec se rozhodl, že jej pokřtí osobně v sobotu ráno na nunciatuře v Soulu.

ad 2. Po bohoslužbě se ze stadionu papež spolu s mons. Lazarem You odebral do místního semináře, kde poobědval s osmnácti chlapci a děvčaty, účastníky asijského dne mládeže. Přítomen byl také korejský jezuita P. John Chiny Che-chon, který dělá papeži v Koreji sekretáře a tlumočníka. Oběd trval asi hodinu a proběhl v radostné náladě a pohodě. Papež si od mladých účastníků nechal vyprávět o jejich domově a životě. Většina z nich jej zvala k návštěvě. Společně pak zazpívali hymnu svého mládežnického setkání a vyměnili si se Svatým otcem drobné dárky. Nechyběly autogramy a selfie. Na závěr pak skupinové objetí.

Po obědě se papež vydal vrtulníkem do 43 kilometrů vzdáleného Solmoe, které je rodištěm prvního korejského kněze a jednoho z mučedníků sv. Ondřeje Kima Tegona, který vydal nejvyšší svědectví víře roku 1846,kdy mu bylo pouhých 25 let. Ve zdejší farnosti, která je v diecézi Tedžon nejstarší, papež nejprve navštívil rodný dům sv. Ondřeje, který byl roku 1996 přebudován na kapli. František se tam z místního heliportu vydal otevřeným vozem pozdravován na osmi kilometrové trase tisícovými zástupy.

ad 3. Šest tisíc mladých lidí ze třiadvaceti asijských zemí dnes v podvečer očekávalo Svatého otce v obřím stanu na parkovišti před svatyní v Solmoe. Už šesté setkání mladých asijských katolíků má jistě komornější rozměry než obdobná mládežnická shromáždění v evropských nebo latinskoamerických zemích, avšak nadšením a zejména pozorností účastníků si s nimi v ničem nezadalo. Po úvodních zpěvech a uměleckém vystoupení pětice indonéských kultur promluvil organizátor letošního Asijského dne mládeže, biskup Lazarus You Heung-Sik. „Nespočívá snad pravá radost v přijetí přítele, který přichází zdaleka?“, uvítal papeže citací z Konfucia a poté navázal na motto setkání, které upomíná na asijské mučedníky katolické víry.

“Naše společnost a církev jsou vystaveny různým pokušením. Bohatství a materiální úspěch nás vábí spíše než etika. Ateistické nahlížení světa ovlivňuje náš hodnotový systém. Ničení života a životního prostředí působí nemoci. Stojíme v klíčovém okamžiku, kdy se po nás, věřících, požaduje mučednictví. Dnešní mučednictví značí volit pravdu, následovat ji a vnášet do praxe, přemáhat pokušení, která nás obklopují.“

Pronesl biskup hostitelské diecéze Tedžon. Nastínil tak některé z problémů asijských států, které dále rozváděly otázky tří mladých účastníků z Kambodže, Hongkongu a Jižní Koreje. Papež František mladým lidem pozorně naslouchal a zapisoval si poznámky. Když na něj přišla řada, nejprve se zamyslel nad tématem Šestého asijského dne mládeže, které zní „Ať se nad vámi rozzáří sláva mučedníků“.

“Jako dal Pán zazářit svojí slávě v hrdinském svědectví mučedníků, stejně tak touží, aby se Jeho sláva skvěla ve vašich životech a skrze vás touží osvěcovat život tohoto velkého kontinentu.(…) Toto velké shromáždění mladých z Asie nám umožňuje zahlédnout něco z toho, čím je církev povolána být ve věčném Božím plánu. Společně s mladými odevšad se chystáte vytvářet svět, ve kterém všichni společně žijí v pokoji a přátelství, překonávají bariéry, odstraňují rozdělení, odmítají násilí a předsudky. Právě takový svět si pro nás Bůh přeje, jenom pro nás. Církev je zárodkem jednoty celého lidského rodu. V Kristu je každý národ a lid povolán k jednotě, která neničí různost, ale uznává ji, smiřuje a obohacuje.”

Duch tohoto světa je ovšem od tohoto nádherného plánu nesmírně vzdálen, podotkl Svatý otec. Zdá se jako by Bůh byl z tohoto horizontu odstraněn a jako by se celým světem šířila duchovní poušť. Ta postihuje také mládež, okrádá ji o naději a příliš často ji připravuje i o život, poznamenal s ohledem na vysokou sebevražednost v Jižní Koreji.

”Nicméně toto je svět, do kterého jste byli povoláni jít dosvědčovat evangelium naděje, evangelium Ježíše Krista a příslib Jeho království. (…) V podobenstvích nás Ježíš učí, že království vstupuje do světa v pokoře a rozvíjí se tiše a vytrvale tam, kde je přijato srdcem otevřeným Jeho poselství naděje a spásy. Evangelium nás učí, že Ježíšův Duch může vnést nový život do srdce každého člověka a může přetvořit každou situaci, včetně takové, která je zdánlivě beznadějná.”

Učil Petrův nástupce. Poté v polovině odložil připravenou promluvu v angličtině, požádal o povolení a pokračoval spatra v italštině s následným tlumočením do korejštiny. Jeho první slova patřila dívce Mey, která papeže požádala o brzkou kanonizaci kambodžských mučedníků. Uvedla také, že vnímá konfliktně volbu mezi studiem nebo zasvěceným životem.

“Tento konflikt je pouze zdánlivý. Když nás totiž Pán volá, je to pokaždé kvůli tomu, abychom druhým prokazovali dobro, jak v řeholním a zasvěceném životě, tak v laickém stavu, jako otcové a matky rodin. Cíl je tentýž – ctít Boha a činit dobro druhým lidem. (…) Cestu vybírá Pán, je to Ježíšova volba! Ty mu máš naslouchat a ptát se: Pane, co mám dělat?”

Svatý otec pak mládeži doporučil modlitbu a radu pravých přátel – laiků, kněží, řeholnic, biskupů i papežů, kteří koneckonců také mohou dobře poradit, jak dodal. Vzápětí pak kambodžskou dívku ujistil, že prověří stav kanonizačních procesů, které se týkají mučedníků z její vlasti.

“…slibuji, že až se vrátím domů, promluvím o tom se zodpovědným člověkem. Je to dobrý muž, jmenuje se Angelo. Poprosím ho, aby se tím zabýval a pokročil v této věci.“

Muž s andělským jménem je kard. Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení. Mladí lidé odměnili papežův závazek bouřlivým potleskem, ihned se však dokázali ztišit, když je vyzval k modlitbě za rozdělenou Koreu. Jihokorejská dívka Marina totiž uvažovala o nenávisti, která dělí její národ.

“Existují však dvě Koreje? Ne, Korea je jediná, ale rozdělená. Je to rodina, která se rozdělila. A to je bolestné…Jak můžeme této rodině pomoci ke sjednocení? Především radím k modlitbě, k modlitbě za naše bratry ze severu. „Pane, jsme jedna rodina, pomoz nám, pomoz nám k jednotě. Ty můžeš učinit, aby nebyli vítězové ani poražení, ale pouze jedna rodina, aby byli pouze bratři.“

Lidskou nadějí na budoucí sjednocení může být společný jazyk, podotkl dále František na příkladu Josefa a jeho bratří, kteří se shledali díky stejné řeči. Avšak smíření nemůže nastat bez odpuštění, kterému papež věnoval svou poslední úvahu. Odkázal k podobenství o marnotratném synu, které asijští mladí předvedli ve formě muzikálu.

“Nikdo z nás neví, co nás v životě čeká. A vy mladí se ptáte: „Co mne asi čeká?“ Můžeme se dopustit špatných, velmi špatných věcí, ale prosím, nezoufejte. Je tu vždy Otec, který na nás čeká. Vrátit se! Vrátit se! To je ono slovo. Vrátit se zpět, domů, protože na mne čeká Otec. A jestli jsem hodně zhřešil, uspořádá velkou slavnost. A vy, kněží, prosím, obejměte hříšníky a buďte milosrdní.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k asijské mládeže je ZDE

Loučil se papež s účastníky 6. Asijského dne mládeže, se kterými ještě bude slavit závěrečnou mši pětidenního setkání.

ad 4. Po setkání s mladými Asijci se papež vydal z Tedžonu zpět do Soulu. Tady se v podvečerních hodinách cestou na apoštolskou nunciaturu ještě neplánovaně zastavil v sídle jezuitské univerzity Sogang. Zde se papež setkal s řeholní komunitou, která mu v radostném překvapení připravila bouřlivé přijetí. Přítomni však byli všichni jezuité pracující v Soulu, kteří dostavili, jakmile papež 24 hodin předem oznámil komunitě svoji návštěvu. Osobně se pozdravil se všemi a po krátké úvodní promluvě místního představeného pronesl improvizovanou promluvu, v níž rozjímal o jednom ze základních pojmů jezuitské spirituality, o duchovní útěše:

„Jedno slovo mne velice oslovuje: útěcha. Útěcha je přítomnost Boha nejrůznějšími způsoby. Náš svatý otec Ignác vždy usiluje o potvrzení volby týkající se reformy života nebo rozhodnutí o životním stavu podle druhého způsobu volby (Duchovní cvičení, č.184-188), tedy útěchou. Útěcha je krásné slovo pro toho, komu se jí dostane. Je však obtížné útěchu dát. Když čtu Izaiášovu knihu útěchy, stojí tam, že činností vlastní Bohu je dávat útěchu, potěšovat lid. Když někdo prožívá bolestné omezení a umí to prožívat s láskou, stává se to pro dotyčného zárodkem útěchy.
Boží lid potřebuje útěchu, potřebuje být potěšen, utěšen. Myslím, že církev je v této chvíli polní nemocnicí. Boží lid nás žádá o útěchu. Tolik zranění, tolik ran, které potřebují úlevu. Měli bychom naslouchat Izaiášovým slovům: Těšte, těšte můj lid. Neexistují rány, které nemohou být utišeny Boží láskou. Takto máme žít: hledat Ježíše Krista tak, abychom nesli tuto lásku, která tiší a hojí rány.
Tento večer skupina mladých scénicky znázornila podobenství o marnotratném synovi, které přesně líčí, jaký je postoj Boží k našim ranám. Bůh vždycky utěšuje, vždycky doufá, vždycky zapomíná, vždycky odpouští. V církvi jsou četná zranění. Rány, které často způsobujeme my sami, praktikující katolíci a služebníci církve. Už netrestejte Boží lid! Těšte lid Boží! Častokrát náš klerikální postoj působí klerikalismus, který církvi velice škodí. Být knězem neskýtá status klerikálního stavu, nýbrž pastýře. Buďte, prosím, pastýři, a ne statutární klerici. A jste-li ve zpovědnici, pamatujte, že Bůh se nikdy neunaví odpouštěním. Buďte milosrdní! Moc vám děkuji.“

Promluvu zaznamenal a přepsal o. Antonio Spadaro SJ, který je v Jižní Koreji spolu s papežem.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.