Rádio Vaticana

Soucit, sdílení a eucharistie

3.8.2014

Papež před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Tuto neděli nám evangelium prezentuje zázrak rozmnožení chlebů a ryb (Mt 14,13-21). Ježíš jej vykonal u břehů Galilejského jezera, na odlehlém místě, kam se vydal se svými učedníky poté, co se dozvěděli o smrti Jana Křtitele. Spolu s nimi však odešla spousta lidí a Ježíš, jakmile je uviděl, bylo mu jich líto a uzdravoval až do večera jejich nemocné. Učedníci znepokojení pokročilou hodinou mu navrhli, aby se rozloučil se zástupy, které by se tak mohly rozejít do vesnic a koupit si něco k jídlu. Ježíš však pokojně odpověděl: „Vy jim dejte jíst!“ (Mt 14,16). Nechal si přinést pět chlebů a dvě ryby, požehnal je, začal lámat a rozdávat učedníkům, kteří roznášeli chléb lidem. Všichni se dosyta najedli a ještě zbylo!

V této události můžeme zaznamenat tři poselství. Prvním je soucit. Uprostřed zástupu, který obklopuje Ježíše a takříkajíc „mu nedá pokoje“, nereaguje Ježíš podrážděně, neříká: „Už se mi ti lidé protiví.“ Nikoli. Je mu jich líto, protože ví, že jej nehledají ze zvědavosti, ale potřebují jej. Avšak pozor: soucit, který zakouší Ježíš, není pouhou útrpností. Je něčím víc. Je soucitem čili ztotožněním se s utrpením druhých do té míry, že jej bere na sebe. Takový je Ježíš: trpí spolu s námi. Trpí s námi, trpí pro nás. A znamením tohoto soucitu jsou četná uzdravení, která vykonal. Ježíš nás učí, abychom potřebám chudých dávali přednost před těmi svými. Naše, byť legitimní požadavky, nebudou nikdy tak urgentní jako požadavky těch, kteří jsou v nouzi a kterým se nedostává to, co je nutné k životu. Často mluvíme o chudých, ale když tak mluvíme, opravdu pociťujeme, že onen muž, žena či děti nemají to, co je k životu nezbytné? Že nemají co jíst, do čeho se obléci, chybí jim léky? Děti nemají možnost jít do školy. Proto naše požadavky, ač legitimní, nikdy nebudou tak urgentní jako požadavky těch, kterým chybí, co je nutné k životu.

Druhým poselstvím je sdílení. První je soucit, který zakoušel Ježíš, a sdílení. Je užitečné porovnat reakci učedníků vzhledem k unaveným a hladovým lidem a Ježíšovu reakci. Jsou odlišné. Učedníci si myslí, že bude lépe poslat je pryč, aby si mohli opatřit jídlo. Ježíš však říká: dejte jim najíst vy. Dvě odlišné reakce, které odrážejí dvě protichůdné logiky. Učedníci usuzují světsky, tedy každý se má postarat sám o sebe. Jako by říkali: „Zařiďte se sami“. Ježíš usuzuje Boží logikou, která spočívá ve sdílení. Kolikrát jen se otáčíme na druhou stranu, abychom neviděli bratry v nouzi! A tento odvrácený pohled je jen kultivovaný způsob, jakým v rukavičkách konstatujeme: „Zařiďte se sami!“. A to není Ježíšův způsob, to je sobectví. Kdyby poslal zástupy pryč, mnozí lidé by zůstali bez jídla. Oněch pár chlebů a ryb, sdílených a požehnaných Bohem, však stačilo všem. A pozor: nejedná se o nějakou magii. Je to znamení! Znamení, které vybízí k víře v Boha, prozíravého Otce, který nás neponechá bez „našeho vezdejšího chleba“, pokud se o něj budeme umět dělit s ostatními jako bratři!

Soucit, sdílení. Třetím poselstvím zázraku rozmnožení chlebů je předpověď eucharistie. Je to patrné v Ježíšových gestech, když „požehnal, lámal a dával“ (v. 19) chléb lidu. Stejné gesto Ježíš vykonal při Poslední večeři, kdy ustanovil věčnou památku své výkupné oběti. V eucharistii Ježíš nedává jakýkoli chléb, ale chléb věčného života, dává Sebe sama, z lásky k nám se dává Otci. My však musíme přistupovat k eucharistii s Ježíšovými pocity, tedy se soucitem, s Ježíšovou vůlí po sdílení. Kdo přistupuje k eucharistii, aniž by soucítil a sdílel se s potřebnými, nebude zadobře s Ježíšem.

Soucit, sdílení, eucharistie. To je cesta, kterou nám ukazuje Ježíš v tomto evangeliu. Tato cesta nás vede k bratrskému přístupu k potřebám tohoto světa, ale přivede nás za tento svět, protože vychází od Boha Otce a vrací se k Němu. Panna Maria, Matka božské Prozřetelnosti kéž nás na této cestě provází.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV