Rádio Vaticana

Bergogliův žák vzpomíná na svého učitele

16.7.2014

„Slovo autorita pochází z latinského augere, což znamená působit růst. Mít autoritu neznamená být trestající osoba. Trestání je pokřivením autority, kdežto mít zdravou autoritu znamená vytvářet prostor vhodný k růstu osobnosti.“ Tato slova pronáší arcibiskup Jorge Maria Bergoglio v knize rozhovorů El Jesuita ( česky Papež František, Portál 2013). Dokládají jeho dlouholetou kantorskou zkušenost. Jako mladý kněz vyučoval O. Bergoglio psychologii a literaturu v jezuitské koleji argentinského města Santa Fe a později také v Buenos Aires. Jak na něj pohlíželi jeho tehdejší žáci? Jeden z nich, Jorge Milia, byl u našeho mikrofonu.

„Bergoglio byl mladý, ne o moc starší než my. Bylo mu sedmadvacet, ale vůbec na to nevypadal; nám studentům bylo kolem patnácti šestnácti let. Prožívali jsme tedy intenzivní období života s jeho nezbytnými objevy. Nemohu říci, že by byl Bergoglio náš kamarád, protože stále vystupoval jako profesor. Za přátelským a dětským obličejem se skrýval přísný a strohý muž, stejně jako dnes. Ovšem dveře u něj byly stále otevřené. Heslo znělo zvídat, hledat, ptát se. Podle Bergoglia nám škola měla dát klíč k tomu, abychom odhalili budoucnost, která na nás čekala.“

Jorge Milia u profesora Bergoglia studoval v polovině šedesátých let. Zmíněná kniha rozhovorů obsahuje jednu epizodu, která vrhá světlo na oba – žáka i učitele. Nedospělý Milia byl sice nadaný, ovšem líný. Při náročné závěrečné zkoušce mu dal Bergoglio přednést veškerou studovanou látku. Navzdory vynikajícímu výsledku pak studentovi známku o stupeň snížil – nikoliv za trest, nýbrž jako pobídku k systematické každodenní práci. Milia poznamenává, že na tuto lekci nikdy nezapomněl.

„Bergoglio byl velice originální. Měl vytyčený směr a chtěl dosáhnout určité cíle, ale byl zcela otevřený názorům svých žáků. Naši zvědavost nejenom akceptoval, nýbrž ji přímo vyžadoval. Když měl někdo nějaký nápad, chtěl něco probádat a vypátrat, věděl, že mu profesor Bergoglio vždy pomůže, aby to uskutečnil.“

Bývalý Bergogliův žák to však přeci někam dotáhl a dnes sám pracuje jako novinář, básník a spisovatel. Lásku k literatuře mu vštípil jeho někdejší profesor, se kterým jej dosud pojí silné přátelství. Pro Miliu je papež František také dnes stále jen Jorge.

„Jorge měl velký dar ironického nadhledu a vůbec smysl pro humor. Jeho vtipy vždy vyvolávaly smích, nikdy však nemířily na účet druhých a nezraňovaly. Když ale nastal vážný okamžik, byl Bergoglio ten nejvážnější ze všech. A měl rád fotbal. Kvůli problémům s plícemi ale sám nehrál – jako jiní kněží, kteří vyhrnuli sutany a kopali si. To Bergoglio nikdy nedělal, vedl poněkud formálnější život.“

U vyučujícího je nejdůležitější jeho vlastní svědectví, soudržnost myšlení, cítění a konání. Nejpodstatnější je, aby člověk používal řeč rozumu, srdce a rukou, nastiňuje současný papež svou představu o dobrém učiteli v citované knize rozhovorů.

„Často říkával, že život není televizní seriál. Láska je totiž něco jiného a mnohem většího. Bergogliova představa o výchově nebyla odloučená od života a událostí, které jsme měli prožívat.“

Poznamenává Jorge Milia. Profesorovo svědectví se týkalo zejména života víry. „Velice podrobně nám vysvětloval, co Kristus udělal pro lidi. A tak zásahl naše srdce“, vysvětluje bývalý žák. A jak profesor Bergoglio pojímal církev?

„Myslím, že stejně jako dnes. Jako církev otevřenou, ze které se vychází dvěma směry. Církev, která kráčí směrem ke světu, aby ho přivedla k sobě.“

Uzavírá argentinský publicista a někdejší student papeže Bergoglia.

Jana Gruberová