Rádio Vaticana

Bůh není neutrální, je na straně utiskovaných

5.7.2014

Homilie papeže Františka při mši sv., Campobasso

„Moudrost vysvobodila své věrné z jejich útrap“ (Mdr 10,9).

První čtení nám připomnělo charakteristiky božské moudrosti, která vysvobozuje ze zla a útisku ty, kteří se dávají do služeb Pánu. On totiž není neutrální, ale Svojí moudrostí je na straně křehkých, diskriminovaných a utiskovaných lidí, kteří se Mu s důvěrou svěřují. Tato Jakubova a Josefova zkušenost, podávaná Starým zákonem, dává vyniknout dvěma podstatným aspektům života církve. Církev je lidem, který slouží Bohu a který žije ve svobodě, kterou mu daroval On.

Jsme především lidem, který slouží Bohu. Služba Bohu se uskutečňuje různými způsoby, zvláště modlitbou, adorací, zvěstováním evangelia a svědectvím dobročinné lásky. Ikonou církve je vždycky Panna Maria, „služebnice Páně“ (Lk 1,38, srov. 1,48). Jakmile Maria přijala andělovo poselství a počala Ježíše, spěšně se vydává za svojí příbuznou Alžbětou, aby jí pomáhala. Ukazuje tak, že přednostní cestou služby Bohu je služba bratřím, kteří jsou v nouzi.

Církev se v Matčině škole učí denně stávat „služebnicí Páně“, je připravena vycházet vstříc situacím největších potřeb a starostlivě pečovat o maličké a vyloučené. Všichni jsme povoláni žít službu lásky v běžné realitě, v rodině, ve farnosti, v práci, se sousedy... Je to každodenní všední láska.

Svědectví lásky je mistrovskou cestou evangelizace. V tom byla církev vždycky „v první linii“, svojí mateřskou a bratrskou účastí sdílí těžkosti a křehkosti lidí. Křesťanské společenství se tak snaží dodávat společnosti „duši“ a umožňuje jí hledět dál a doufat.

To je to, oč se vy, drazí bratři a sestry této diecéze, velkodušně snažíte, podporováni pastorační horlivostí svého biskupa. Povzbuzuji vás všechny, kněze, zasvěcené osoby a věřící laiky, abyste na této cestě vytrvali, sloužili Bohu službou bratřím a šířili především kulturu solidarity. Tohoto nasazení je velice zapotřebí v situaci materiální a duchovní nouze, zvláště nezaměstnanosti – rány, která vyžaduje veškeré úsilí a odvahu všech. Práce je výzvou, která interpeluje zejména na odpovědnost institucí podnikatelského a finančního světa. Je nezbytné postavit důstojnost člověka do středu každé perspektivy a každého činu. Jiné zájmy, byť legitimní, jsou druhotné. Středem je důstojnost člověka. Proč? Protože člověk je obrazem Božím, byl stvořen k Božímu obrazu a my všichni jsme obrazem Božím.

Církev je tedy lid, který slouží Pánu. Proto je lidem, který zakouší svoje osvobození a žije svobodu, kterou mu daroval Pán. Pravou svobodu dává vždycky Pán. Především svobodu od hříchu a sobectví ve všech jeho formách, svobodu dávat se a činit tak s radostí jako Nazaretská Panna, která je svobodná od sebe samé, nestahuje se do svého stavu – a měla by k tomu nemalý důvod! – nýbrž myslí na ty, kdo jsou více v nouzi. Je svobodná ve svobodě Boha, která se realizuje láskou. A toto je svoboda, kterou nám dal Bůh a kterou nesmíme ztratit: svoboda klanět se Bohu, sloužit Bohu a sloužit Mu také v bratřích.

Toto je svoboda, kterou s milostí Boží zakoušíme v křesťanském společenství, když se dáváme do služeb druhých. Beze svárů, bez stranictví a bez klepů. Vzájemně si sloužit. Pak nás Pán osvobozuje od ambicí a soupeření, jež podkopávají jednotu společenství. Osvobozuje nás od nedůvěry a smutku. A tento smutek je nebezpečný, protože nás sráží dolů. Mějte se tedy na pozoru! Pán nás osvobozuje také od strachu, vnitřní prázdnoty, osamění, nářků a stížností. Ani v našich společenstvích totiž nechybějí negativní postoje, které z lidí činí sebevztažné osoby starající se spíše o to, jak se bránit než dávat. Kristus nás však osvobozuje z této existenciální šedi, jak jsme to říkali v responsoriálním Žalmu: „Ty jsi má pomoc a mé vysvobození“ (srov. Žl 26). Proto Pánovi učedníci - my také - všichni, ač zůstáváme stále slabými a hříšnými, jsme povoláni žít s radostí a odvahou vlastní víru, společenství s Bohem a s bratřími, klanět se Bohu a statečně čelit námahám a životním zkouškám.

Drazí bratři a sestry, Nejsvětější Panna, kterou obzvláště ctíte pod titulem Matka Osvoboditelka, ať vám vymůže radost sloužit Pánu a kráčet ve svobodě, kterou nám daroval On ve svobodě klanění, v modlitbě a službě druhým. Kéž vám Maria pomáhá být mateřskou církví, přívětivou ke všem a pečující o všechny. Ať je stále s vámi, s vašimi nemocnými, starými, kteří nesou moudrost lidu, a vašimi mladými. Pro celý váš lid ať je znamením útěchy a bezpečné naděje. Kéž nás Matka Osvoboditelka provází, pomáhá nám, potěšuje nás a dává nám pokoj a radost.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV