Rádio Vaticana

Důvěra v Pána vysvobozuje z otroctví a z pokušení světské moci

29.6.2014

Homilie papeže na sv. Petra a Pavla, baz. sv. Petra

Na slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla, hlavních římských patronů, s radostí a vděčností vítáme delegaci, kterou vyslal ekumenický patriarcha, ctihodný a milovaný bratr Bartoloměj, a je vedena metropolitou Ioannisem. Prosme Pána, aby také tato návštěva mohla posílit naše bratrské svazky na cestě k plnému společenství dvou sesterských církví, po kterém tolik toužíme.

„Pán poslal svého anděla a vytrhl mně z Herodových rukou“ (Sk 12,11). V počátcích Petrovy služby byl v jeruzalémské křesťanské obci ještě velký strach kvůli pronásledování, které Herodes rozpoutal proti některým členům církve. Nejprve zabil Jakuba a nyní, aby se zalíbil lidu, uvěznil samotného Petra. Ten však ve vězení a spoutaný zaslechl hlas anděla, který mu pravil: „Rychle vstaň… Opásej se a obuj si opánky… Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ (Sk 12,7-8). Řetězy mu spadly z rukou a brána vězení se sama otevřela. Petr zjistil, že jej Pán „vytrhl z Herodových rukou“. Uvědomil si, že Bůh jej vysvobodil ze strachu a okovů. Ano, Pán nás vysvobozuje z každého strachu a veškerých okovů, abychom mohli být opravdu svobodní. Dnešní liturgická slavnost dobře vyjadřuje tuto skutečnost antifonou responsoriálního Žalmu: „Pán mě vysvobodil ze všech mých obav“.

A to je náš problém: strach a pastorační útulky.
Kladu si otázku, drazí bratři biskupové: máme strach? Z čeho máme strach?A pokud jej máme, jaké útulky ve svém pastoračním životě hledáme, abychom byli v bezpečí? Hledáme snad oporu u mocných tohoto světa? Anebo se necháváme svádět pýchou, která hledá vyznamenání a uznání, v nichž se nám zdá, že jsme v bezpečí? Do čeho vkládáme svou jistotu?

Svědectví apoštola Petra nám připomíná, že naším pravým útulkem je důvěra v Boha. Ta zahání každý strach a osvobozuje nás z každého otroctví a z každého světského pokušení. Římský biskup spolu s ostatními biskupy a zvláště metropolity, kteří obdrželi pallium, dnes cítí, že nás zasahuje příklad svatého Petra, abychom obnovili svoji důvěru v Pána.

Petr tuto důvěru znovu nalezl, když mu Ježíš třikrát za sebou řekl: „Pas moje ovce“ (Jan 21,15.16.17). A současně on, Šimon, třikrát vyznal svoji lásku k Ježíši a odčinil tak trojí zapření, jehož se dopustil při Umučení. Petr v sobě dosud palčivě cítil ránu onoho zklamání, které způsobil Pánu v noci, kdy byl zrazen. Nyní se jej Pán táže: „Miluješ mne?“. Petr se nesvěřuje sám sobě a svým silám, nýbrž Ježíšovi a Jeho milosrdenství: „Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji“ (Jan 21,17). A tady mizí strach, nejistota a zbabělost.

Petr zakusil, že věrnost Boží je větší než naše nevěrnosti a silnější než naše zapření. Uvědomuje si, že věrnost Páně zahání náš strach a překonává každou lidskou představu. Také nás se dnes Ježíš ptá: „Miluješ mne?“. Činí tak právě proto, že zná naše obavy a naše námahy. Petr nám ukazuje cestu: svěřit se Tomu, který o nás „ví všechno“, a důvěřovat nikoli vlastní schopnosti být věrní, ale spíše Jeho nezlomné věrnosti. Ježíš nás neopouští nikdy, protože nemůže zapřít sám sebe (srov. 2 Tim 2,13). On je věrný. Věrnost, kterou nepřetržitě potvrzuje Bůh také ve vztahu k nám pastýřům, nehledě na naše zásluhy, je zdrojem naší důvěry a našeho pokoje. Pánova věrnost ve vztahu k nám v nás ustavičně uchovává planoucí touhu sloužit Jemu a bratřím v lásce.

Ježíšova láska musí Petrovi stačit. Nesmí podléhat pokušení zvědavosti a závisti jako při pohledu na Jana, když Ježíšovi klade otázku: „Pane, a co on?“ (Jan 21,21). Ježíš mu na tato pokušení odpovídá: „Proč se o to staráš? Ty mě následuj“ (Jan 21,22). Tato Petrova zkušenost je poselstvím, které je důležité také pro nás, drazí bratři arcibiskupové. Pán dnes opakuje mně, vám a všem pastýřům: Ty mě následuj! Neztrácej čas zbytečnými otázkami nebo řečmi, nezdržuj se druhotnými věcmi, ale hleď si podstatného a následuj mě. Následuj mě navzdory těžkostem. Následuj mě kázáním evangelia. Následuj mě svědectvím života odpovídajícího daru milosti křtu a svěcení. Následuj mě mluvením o mně s těmi, se kterými žiješ, den za dnem, v pracovních námahách, dialogu a přátelství. Následuj mě hlásáním evangelia všem, zejména těm posledním, aby nikdo nebyl připraven o Slovo života, které vysvobozuje z každého strachu a dává důvěru ve věrnost Boží. Ty mě následuj.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV