Rádio Vaticana

Papež o duši trestního zákoníku

7.6.2014

Konat spravedlnost neznamená jenom potrestat pachatele zločinu, a už vůbec ne mstít se mu, nýbrž přivést jej k ozdravění v sobě a v rámci společnosti – píše papež František v obsáhlém poselství adresovaném účastníkům kongresu Mezinárodní asociace trestního práva, který se bude konat na přelomu srpna a září v brazilském Riu de Janeiro.

Tři biblické modely – Milosrdného Samaritána, Dobrého lotra a Dobrého Pastýře – používá papež při zkoumání záhybů justice. František přistupuje k této problematice s důkladností a jasností, aby poukázal na nezřídka opomíjenou duši trestního zákoníku. Papež vypočítává tři prvky hodné pozornosti: nápravu způsobené škody, přiznání, kterým člověk vyjadřuje svoje vnitřní obrácení, a lítost, která jej vede na setkání s milosrdnou a uzdravující láskou Boží.

Papež poukazuje na „nezbytnou asymetrii mezi zločinem a trestem. Oběti se tak má dostat spravedlnost, a nikoli pachateli potrestání“. Toto cítění je v naší společnosti málo zřejmé – píše papež František.

V souvislosti s tím, papež poukazuje na roli médií při uplatňování svobody vyjadřování a upozorňuje na to, že „média by měla informovat korektně, nevyvolávat alarmy či sociální paniku zprávami o zločinech. Ve hře je také život a důstojnost lidí, píše papež a věnuje pak pozornost přiznání pachatele.

Zdůrazňuje, že „není-li pachateli zločinu poskytnuta dostatečná péče, nedostane se mu příležitost ke konverzi. Je proto třeba učinit vše, co lze, k nápravě, polepšení a výchově člověka, aby tváří v tvář spáchané škodě nezoufal a mohl začít znovu žít“.

Třetím aspektem, kterému se papež ve svém poselství věnoval, je lítost, „brána pokání a privilegovaná cesta k Srdci Boha, který nás přijímá a nabízí nám další možnost, pokud se otevřeme pravdě pokání a necháme se proměnit Jeho milosrdenstvím. „Odpuštění, zdůrazňuje papež František, nevylučuje ani neumenšuje nezbytnost nápravy, která je vlastní justici, ani neodhlíží od nezbytnosti osobní konverze, ale směřuje k obnovení vztahů a reintegraci lidí do společnosti.“

Trestní řízení proto nespočívá v „potlačení, odrazení a izolaci“ pachatelů zločinu, ale v jejich uvedení na cestu dobra a proto církev – podotýká František – povzbuzuje justici k lidskosti, aby byla opravdu schopna smiřovat. Všechno by se to mělo projevovat nejenom v soukromé sféře, ale mělo by pronikat politickou a institucionální dimenzi a vytvářet harmonické soužití, píše Petrův nástupce účastníkům kongresu Mezinárodní asociace trestního práva do Rio de Janeira.

Milan Glaser