Papež kázal o strachu z radosti Pánova Zmrtvýchvstání

24.4.2014 

Existují křesťané, kteří mají strach z radosti Vzkříšení, kterou nám Ježíš chce darovat, a jejich život vypadá trochu jako pohřeb. Pán však vstal z mrtvých a je stále s námi. Tak lze shrnout obsah kázání papeže Františka při dnešní ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty.

Evangelium, které podává dnešní liturgie (Lk 24,35-48), líčí zjevení vzkříšeného Krista učedníkům. Na Pánův pozdrav pokoje - řekl papež – učedníci namísto radosti reagují zděšením a strachem, protože „se domnívali, že vidí ducha“. Ježíš jim umožnil pochopit, že se dívají na skutečnost, vybídl je, aby se dotkli Jeho těla, a pojedl před nimi. Chce je dovést k radosti ze Zmrtvýchvstání, k radosti ze Své přítomnosti mezi nimi. Avšak učedníci – poznamenal papež – tomu pro samou radost nemohli uvěřit, protože k ní přistupovali se strachem.

Je to nemoc křesťanů. Máme strach z radosti. Raději si říkáme: »Ano, Bůh existuje, ale tam; Ježíš vstal z mrtvých, ale tam.« Máme trochu odstup. Máme strach z Ježíšovy blízkosti, která nám dává radost. To vysvětluje, proč je tolik pohřebních křesťanů. Jejich život se jeví jako nepřetržitý pohřeb. Preferují smutek a nikoli radost. Pohybují se lépe nikoli ve světle radosti, ale ve stínu, jako oni živočichové, kteří vycházejí ven v noci, a ne ve dne, protože nic nevidí. Jako netopýři. S určitou nadsázkou můžeme říci, že existují netopýří křesťané, kteří upřednostňují stíny před světlem Pánovy přítomnosti.

„Ale Ježíš nám Svým Zmrtvýchvstáním dává radost – pokračoval papež. Radost, že jsme křesťané; radost z Jeho následování zblízka; radost, že jsme s Ním.“

A my jsme často zděšeni, dostaví-li se tato radost, nebo plni strachu v domnění, že vidíme nějaký přízrak anebo si myslíme, že Ježíš je nějaký způsob jednání a říkáme si: »Jsme křesťané a musíme jednat tak a tak«. Kde je však Ježíš? »Ten je v nebi.« Mluvíš s Ježíšem? Říkáš Mu: »Věřím, že žiješ, že jsi vstal z mrtvých a jsi mi nablízku a neopustíš mne«? Takový musí být křesťanský život: dialog s Ježíšem. Taková je totiž pravda: Ježíš je stále s námi, stále je s našimi problémy, s našimi těžkostmi, s našimi dobrými skutky.

„Kolikrát jen my křesťané – posteskl si papež – nejsme radostní, protože máme strach! Jsme křesťany, kteří byli v kříži poraženi“:

V mé vlasti existuje úsloví, které praví: »Někdo se spálí horkým mlékem a když potom uvidí krávu, rozpláče se«. Jsou tedy takoví, kteří se spálili dramatem ukřižování a řekli si: »Zůstaneme u toho. On je v nebi. Skvělé, vstal z mrtvých! Jen ale aby nepřišel znovu, protože to bychom neunesli.« Prosme Pána, aby s námi učinil to, co s učedníky, kteří měli strach z radosti: ať nám otevře mysl. »Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu« (Lk 24,45), ať nám dá pochopit, že On je živá skutečnost, že má tělo, že je s námi, že nás provází a že zvítězil On. Prosme Pána o milost nemít strach z radosti.

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.